Autoforum

/

Foto: AVL Racetech, tiskové materiály

Pokud si někdo nechal namluvit, že jedinou cestou k nulovým emisím CO2 vznikajícím přímo během provozu aut je bateriový pohon, toto je další důkaz, že tomu tak být nemusí. Aktivity firmy AVL přitom nelze bagatelizovat, ve svém oboru je špičkou.

Zprávy o brzké smrti spalovacích motorů jsou značně přehnané, chce se říci po vzoru Marka Twaina. A můžeme jedním dechem dodat i to, že nemáme absolutně žádný problém se jich vzdát, pakliže přijde jejich lepší náhrada. Jenže žádná taková neexistuje a představa, že se jí stane bateriový elektrický pohon, je při limitech současných akumulátorů zcela nereálná.

Docela nás už otravuje pořád někomu dokazovat, že nejsme žádné nenapravitelné „konzervy”, ale jen lidé vždy hledající ta nejlepší, nejefektivnější řešení čehokoli. Probůh, nebereme si do lesa telefon na drátě s otočným číselníkem, nesvítíme doma loučí a nepereme na valše, pro všechny tyto věci se našly efektivnější náhrady a dávno jsme je přijali. Pro spalovací motor se ale nic takového nenašlo, a proto odmítáme „násilný” přechod na něco, co je nám podsouváno jako lepší, ač o nic komplexně lepšího nejde, to je celé.

Že takto nesmýšlíme jen my, dokazují i aktivity řady jiných, kterých si nutně musíme vážit coby velmi kompetentních. Rakouská firma AVL už proslula svými schopnostmi na poli vývoji motorů až do té míry, že spolupracuje s Red Bull Powertrains na vývoji pohonných jednotek pro ef-jedničky. I ta je přesvědčena, spalovací motory mohou dál dobře odvádět svou práci, stačí vyměnit jejich palivo, neboť je to jen ono (a nikoli motory samotné), co je zdrojem emisí. A aktuálně experimentuje s vodíkem.

O její dvoulitrové jednotce s výkonem okolo 400 koní už jsme psali, takže dnes jen stručně, neboť ke všemu dříve řečenému můžeme přidat video s pohledem na její testování. Postarali se o něj lidé z Autosportu, kteří ukazují nejen to, jak motor pracuje a zní, když mu na dynamometru změří výkon až 405 koní při 6 500 ot./min, ale přidávají i cenné komentáře vývojářů. Ti připomínají, jak složité je s vodíkem pracovat, přesto se jim to daří.

„Vodík je velmi reaktivní molekula,” řekl Paul Kapus, manažer zážehových motorů u AVL. „Ochotně se vznítí na každém povrchu, který si dokážete představit - horké povrchy, kapky horkého oleje, příliš horké zapalovací svíčky, horké ventily. Existuje velké riziko detonačního spalování, proto je třeba motor opravdu dlouho ladit,” dodává. Jeho kolega z vývoje Nilton Dinaz pak uvádí, že „vodík je opravdu zvláštní palivo. Potřebujete zmírnit samotný proces spalování, protože hoří bleskově rychle. Proto přistupujeme ke vstřikování vody”. A odhaluje tím další taje z vývoje.

Připomíná též, že jde o velmi suché palivo, takže motor potřebuje vstřikovače s vlastním mazáním a nutné je i použití specifického turba. Nemluvě o vysokých tlacích a nárocích na základní konstrukci. Podívejte se i na to sami, tohle skutečně může být budoucnost. My více šancí dáváme snáze použitelným syntetickým palivům, ale pokud někdo nakonec „povolí jen vodík”, může to být cesta.

Zdroje: Autosport, AVL Racetech

Petr Miler