Autoforum

/

Foto: Toyota

Skoro 700 tisíc km je velký zápřah pro jakýkoli motor, i pro sotva pořádně zatěžovaný diesel. Tady se ale bavíme o šestiválcovém benzinu používaném i ve sporťácích, které takové kilometry obvykle nezvládnou najet vůbec. S motorem 2JZ je zjevně možné i to. A nedá se říci, že by ho to oddělalo.

Zatímco o italských či francouzských autech se traduje, že jsou značně nespolehlivá, ta japonská jsou naopak dávány za vzor jako vrcholy spolehlivosti a trvanlivosti. Mezi nimi pak vynikají Toyota a Lexus, které se neženou do přílišných inovací a na výrobě zjevně tolik nešetří. Asi nejlépe to bylo demonstrováno v Top Gearu, který se rozhodl zničit pick-up Hilux čtvrté generace. I když byl ovšem zapálen, potopen či pohřben pod budovou, která byla zdemolována, vůz mechanici vždy zvládli znovu uvést do chodu jen s pomocí základního nářadí.

Reputaci Toyoty jakožto záruky kvality ovšem zacementovaly také její motory, především pak rodina JZ složená z 2,5litrových a třílitrových řadových šestiválců. Větší sláva je spojená s těmi druhými, které se pod názvem 2JZ začaly vyrábět v roce 1991. Japonci nabízeli jak atmosférickou verzi, tak přeplňovanou. Obě disponovaly hliníkovou hlavou a litinovým blokem, který řadě úpravců umožnil dosáhnout vysokého výkonu bez nutnosti výměny podstatných dílů.

Právě na atmosférickou verzi 2JZ si posvítil mechanik Eric, který na Youtube provozu kanál I Do Cars. Ten je znám jako expert na pohonné jednotky, jejichž pitváním dokáže odhalit, co přesně mohlo vést k jejich zničení - většinou se mu totiž do rukou dostávají motory, které již jsou jednou či oběma nohama v hrobě. Tentokrát ovšem došlo na výjimku, neboť 2JZ je plně funkční, i když má za sebou neskutečných 415 tisíc mil, tedy 668 tisíc kilometrů, což skoro odpovídá cestě na Měsíc a zpátky.

Takový nájezd je opravdu vysoký, koneckonců většina konkurenčních motorů by i při pečlivé údržbě měla potíže již v polovině cesty na jediný přirozený satelit Země. Motor Toyoty ovšem po rozmontování nevykázal žádné výraznější poškození či opotřebení. Při pohledu na ojnice či ložiska je sice patrné, že nejde o jednotku, která čerstvě sjela z montážní linky, ovšem to je prakticky vše. Za tím dle Erica stojí příkladná péče majitele, který věci jako olejový filtr nakupoval přímo u Toyoty.

Jak sám dodává, ještě před nějakými deseti patnácti lety nebyl problém sehnat motor 2JZ a instalovat jej do vozu, který nenosil logo Toyoty. V dnešní době ovšem na tyto pohonné jednotky již prakticky nenarazíte, ostatně Toyota s jejich výrobou skončila v roce 2007. To se odrazilo na jejich ceně, vůbec nejdražší jsou však některé jejich komponenty jako třeba olejová vana. I když se tedy dostanete k nefunkčnímu agregátu, jeho rozmontováním a rozprodejem si můžete slušně vydělat.

To svádí k myšlence udržitelnosti, o které se dnes zejména v politických kruzích mluví od rána do večera. K tomu ovšem moderní auta mají hodně daleko, jejich stále komplikovanější agregáty totiž znamenají brzká selhání, třebaže obvykle ne v případě základních konstrukčních částí. Výjimkou pak nejsou ani elektromobily, které k hypotetickému zpátečnímu výletu na Měsíc [[0000051764 potřebují jak několik motorů, tak i několik bateriových paketů[[0000051764 . Ani to nevypadá jako lepší cesta.

Zdroj: I Do Cars@Youtube

Petr Prokopec