Autoforum

/

Foto: Ford

Ještě dlouho před tím, než bylo technicky myslitelné omezovat rychlost aut v závislosti na tom, kde a jak rychle se pohybují, napadlo Američany něco jiného - přestat ukazovat řidiči, kolik vlastně jede.

Boj s rychlostí aut pohybující se po veřejných silnicích není zase tak stará věc, jak se může zdát. I v komunistické ČSSR byly rychlostní limity jako v zásadě zbytečné [[0000029384 rušeny, až byly v roce 1976 zcela zrušeny]] a volba rychlosti v tom či onom místě byla krom pohybu po městě přes den ponechána zcela v rukou řidiče. Omezení byla zavedena jen kvůli omezení spotřebě paliva kvůli ropné krizi jako dočasná bez jakékoli bezpečnostní motivace.

Tu si někteří domysleli později a z dočasných omezení se až na pár výjimek stala trvalá. A když si někdo přece jen vzpomene, že spojitost mezi výší povolené rychlosti a nehodovostí nikdy nebyla prokázána a nucené omezování rychlosti má i řadu negativních dopadů, vytáhne se znovu spotřeba paliva, dnes v podobě emisí CO2. Od 70. let tak lidstvo zažilo nejrůznější formy boje proti překračování nejvyšší povolené rychlosti, které gradují a ještě budou gradovat elektronickými omezovači řízenými GPS, než ale bylo něco takového technicky možné, napadaly politiky různé jiné věci.

Jednu takovou vytáhli v 70. letech Američané a dnes nám ji připomněli kolegové z Jalopniku. Tehdy politiky napadlo, že by auta prodávaná ve Spojených státech mohla být vybavená tachometry neukazujícími rychlost přes 85 mil v hodině nebo 140 km/h. Protože proč by byla, když se tak nikde nesmí jezdit, že?

Nezůstalo jen u nápadu - bylo uzákoněno, že tachometr nesmí čísly ani jiným měřítkem naznačovat, kolik jedete za zmíněnou hranicí, k čemuž automobilky přistoupily lecjak. Některé, snad většina začala osazovat auta tachometry prostě končícími na 85 mph či 140 km/h, jako by více nepotřebovala. Jiné ale prostě vzaly existující tachometry a zbytek stupnice nějakým způsobem „vygumovaly”.

Výsledkem byla řada komických tachometrů, hlavně pak u výkonných aut, pro která 140 km/h zdaleka nebylo přirozeným limitem. Níže můžete vidět dva příklady - Ford Mustang SVO, který bez potíží jel přes 140 mph, asi 230 km/h, tomu Ford prostě sebral číslice, ale ne stupnici. Zákon citovaný níže tím ale stejně nejspíše porušil, neboť i stupnice umožňující si rychlost domyslet, byly zakázané.

Z legálního hlediska lépe k tomu přistoupilo Ferrari, které kupříkladu u modelu 308 GTB zrušilo číslice i stupnici, ale tachometr jinak zachovalo. Zůstalo na něm tak červené pole jako u otáčkoměru, po kterém se rafička pohybovala, když jste jeli... něco mezi 140 a 300 km/h.

Asi chápeme motivaci zákonodárců, že se lidé budou bát rychlostí, které ani nejsou popsané a raději pojedou pomalu v zobrazovaných mezích, jak se ale rychle zjistilo, nevedlo to absolutně k ničemu. A pokud se někdo s takovým vozem dostal do míst, kde rychleji jet může (od německé dálnice po uzavřené areály, jako okruhy), vůz akorát nedával řidiči veškeré informace, které by mu dávat měl. Od bizarního nápadu tak bylo znovu upuštěno a auta musela znovu ukazovat jakoukoli rychlosti, tehdy vyrobeným vozům už ovšem tuto zvláštnost nikdo neodpáře.

Ferrari 308 GTB... Foto: Ferrari

...či Ford Mustang SVO se tomu přizpůsobily po svém. Foto: Ford

Inspirace: Jalopnik

Petr Miler