Autoforum

/

Foto: Bruce Beach@Youtube

Je to stroj fascinující už svou velikostí, nebyl ale zajímavý jen tím. Přes léta přípravy vznikl za pouhých 11 týdnů, možná i proto uvízl v ledu a sněhu už při své první velké výpravě.

Historie zná jen pár podobných unikátních aut, která byla stvořena pro provoz ve velmi nehostinných podmínkách. A naprostá většina z nich vznikla v Sovětském svazu, kde si snad vědomi svých skutečných limitů potřebovali dokazovat, co všech umí postavit. Pár takových monster ale vzniklo i jinde a na jedno z nich dnes chceme vzpomenout - říkal si Antarctic Snow Cruiser nebo Antarktický sněžný křižník.

Už jeho jméno zní hrozivě a výjimečně vůbec nepřehání. Jde o obří stroj, za jehož vznikem nestála armáda či vláda, ale Dr. Thomas Poulter, vědec z univerzity, který si dnes říká Illinoiský technologický institut. Spolu s kolegy o něm snil roky, kdy s vědeckými kolegy dal dohromady detailní plány na jeho stavbu. A v roce 1939 je na půdě univerzity dokázal přeměnit v realitu.

Stroj vznikl navzdory (nebo díky nim) dlouhým přípravám za pouhých 11 týdnů a byl to opravdu macek. Na délku měřil skoro 17 metrů, výšku historické prameny neuvádějí, z dobových záběrů ji ale odhadujeme na 5 metrů, neboť 3 metry v průměru měly jen pneumatiky. A vážil neskutečných 37 tun. Jeho stavba si vyžádala investici 155 tisíc dolarů, což zní jako vtip, jsme ale v roce 1939, kdy auta stála stovky dolarů. Po zohlednění inflace a přepočtu na koruny šlo asi o 65 milionů dnešních Kč.

Projekt si díky své mimořádnosti získal velkou pozornost tisku a následně i veřejnosti. Jeho smyslem bylo poslat kamsi s k Severnímu pólu pojízdnou vědeckou laboratoř pro čtyři až pět lidí, jimž by křižník zajistil veškerý komfort. Bylo v něm opravdu všechno, na co si pomyslíte od zázemí pro posádku až po místnost na vyvolávání fotografií. O pohon všeho nezbytného se staraly dva řadové naftové šestiválce Cummins o výkonu asi 300 koní spojené s dvěma generátory a čtyřmi elektromotory o podobném výkonu.

Auto fascinovalo lid a na jeho cestu z USA na sever Americky se přišlo podívat přes 120 tisíc lidí. Neviděli ale jen slávu, vůz měl po cestě několik technických problémů a obtížně se vypořádával s některými nástrahami běžných silnic. Začaly se tak objevovat otazníky nad tím, jak si poradí s nehostinným prostředním Antarktidy, když má potíže už v běžném světě? A ty se bohužel bezezbytku naplnily.

Už přesun na loď a z lodi na pevninu hraničil s fiaskem, tím se ale ukázalo být až pozdější cestování ledovou pustinou. Po několika týdnech úspěšného posouvání se směrem na sever se stroj propadl do sněhu a pokus se z něj vyhrabat nevedl k úspěchu. Nakonec se byl s to dostat ven na zpátečku a takto pokračovat v cestě, po ujetí 148 km ale zkolaboval zcela. A tím jeho slavná historie v podstatě končí.

Posádka byla evakuována a byť zřejmě nebylo tak složité vést stroj opět do chodu, Spojené státy vstoupily do války a měly jiné starosti než jedno monstrum uvízlé v ledu. Stroj tak pozvolna zapadal a sněhem a později byl spatřen už jen v letech 1946 a 1958, jak si jej k sobě bere příroda. Poslední fotka níže pochází z roku 1963 a už je pořízena z lodi, neboť Antarktický sněžný křižník byl v tu chvíli už jen Antarktickou ledovou ponorkou drcenou okolním ledem. Škoda jej, už pro svou monstrozitu by si zasloužil lepší osud.

Takto stroj někdo viděl naposledy, v roce 1963 už jej polykaly ledové kry. Foto: Official U.S. Navy

Zdroj: Hagerty přes Jalopnik, Bruce Beach@Youtube

Petr Miler