Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

O životě Václava Havla jako disidenta a prvního českého prezidenta se toho ví hodně, o poznání hůře zmapován je jeho automobilový život. I v dobách hluboké totality měl auta jako málokdo.

Pokud Václav Havel vidí, co se dnes děje v naší zemi, musí trpět. Symbol demokracie a první nejvyšší představitel samostatného českého státu by jen stěží s lehkostí sledoval, jak současní politici k moci nepřímo pouští ty, proti nimž Václav Havel dekády bojoval. Politiku ale dnes nechme stranou a zavzpomínejme právě na člověka spojeného s poněkud veselejšími etapami existence České republiky. I když jeho život je v kostce snad každému dobře znám, zdaleka ne každý ví jak moc měl rád automobily a snažil se jimi žít i v dobách, kdy to pro něj muselo být velmi komplikované.

Ve světě uznávaný státník měl skutečně velkou slabost pro vůni benzínu. Potvrzuje to i jeho bývalý mluvčí a později rodinný přítel Ladislav Špaček: „Byl to vynikající řidič. Když jezdíval na Hrádeček svou Lancií, policisté si stěžovali, že jezdí jako ďábel a že mají co dělat, aby mu stačili. Jezdil rychle, miloval auta a vždycky musel dobré auto mít,“ vzpomíná Špaček.

Jeho slova naznačují, že bývalý český prezident dával přednost zahraničním značkám, protože za komunismu se tu mnoho dobrých aut nevyrábělo. První vlastní auto si Václav Havel koupil v osmadvaceti letech, psal se rok 1964. Přišly mu peníze za uvádění divadelních her v zahraničí, proto nastal čas stát se majitelem pořádného automobilu. Výběr padl na francouzskou Simcu 1000.

Po krátkém seznamování se netypickým autem v komunistickém Československu přešel o automobilku vedle. Za dva roky od prvního nákupu Havel pořídil Renault 16 s výklopnou zadní částí. Tento hatchback střední třídy se stal autem roku 1966. Ani jeden francouzský stroj ale nebyl dost dobrý, proto se při výběru dalšího auta padla volba na něco německého, na Mercedes.

Premiérovým modelem s hvězdou na přídi pro něj byl typ W114. Prapředek třídy E a tehdy zcela nový model byl postaven v souladu s nejnovějšími technologickými vynálezy. Za socialismu se auta jako Mercedes našla hlavně v garážích významných osob nakloněných režimu nebo zahraničních diplomatů. Václav Havel si ho mohl dovolit z příjmů za divadlo hrané mimo východní blok a komunistům musel být trnem v oku. Pracoval tehdy jako dělník z pivovaru a za volantem přepychové limuzíny je zkrátka dráždil.

Zesnulé ikoně sametové revoluce přirostly Mercedesy k srdci. „Přišlo mi, že jsou v nich nejvíc potlačené vibrace, na které jsem při jízdě na delší trasy hodně citlivý. Mají dobře udělané pérování,“ hodnotil svého času vozy třícípé hvězdy Havel. Známá je cesta na Slovensko se závěsem maskovaných špehů Státní bezpečnosti. Na výletě od 9. do 19. srpna 1985 se stal nejsledovanějším disidentem Česka a Slovenska. Ze sledování si ale hlavu nelámal a žil vlastní život, který si okořenil ještě Volkswagenem Golf druhé generace.

Za čtyři roky se postavil do čela vzdoru proti komunistům a vedl nástup demokratického zřízení do Československa. Václav Havel byl po letech zvolen prvním demokratickým prezidentem a s tím souvisela i nutná změna vozového parku. Úvodní období v úřadu musel přežít na zadním sedadle prezidentského speciálu ZIL darovaného Moskvou pro Gustáva Husáka. Havel z principu opovrhoval přidělenými garážemi pražského hradu, řada připravených Tater mu připomínala padlý režim, který nejen jemu ničil život.

Z hlediska ústavního postavení nemohl svobodně cestovat jako dřív, přesto si vymohl občasné jízdy ve svém Golfu, který si pořídil ještě jako běžný občan. Brzy na hradě přivítal portugalského prezidenta Maria Soarese, který obdaroval statečného bojovníka za svobodu znovu Renaultem, tentokrát vyšší řadou 21 TSE. Předchůdce Laguny se tak stal prvním prezidentským vozem.

Dárek Havlovi sloužil do března 1990, kdy jej nahradila flotila BMW. Už předváděcí jízdy zaujaly, ale nejvíce Havla potěšilo vlastnoruční testování BMW 735i, ve kterém proháněl i vyškolenou ochranku. V té době vznikla dnes legendární fotografie z předního sedadla s cigaretou v ústech. Prezident se vrátil do rebelských let a po okolí zámku v Lánech jezdil i 200 km/h. Vidlicový osmiválec časem vystřídal dvanáctiválcový vrchol BMW - verze 750i.

Nakonec dal přednost plavné jízdě před sportovním charakterem a v zůstal věrný Mercedesu. V roce 1992 dostal Mercedes-Benz 600 SEL třídy W140. Typ přezdívaný mamut s dlouhým rozvorem, poháněný vpředu uloženým šestilitrovým vidlicovým dvanáctiválcem byl to pravé. Hradní Mercedesy se do roku 2003 vystřídaly ve třech variantách. Jeden z nich putoval jako výstavní vzpomínka do Národního technického muzea.

Během zastávání prezidentské funkce měl možnost usednout za volant několika automobilů. Šéf Fiatu poslal Havlovi Lancii Thema, sám si následně koupil Lancii Kappa. Otestoval i domovskou produkci - Škodu Felicii vyzkoušel přímo na nádvoří, přelomovou Octavii otestoval ještě za života Ludvíka Kalmy. Novější Fabii přivezl do Lán osobně prezentovat Vratislav Kulhánek, Octavia a Superb by prý obstály i v prezidentské koloně. Nikdy k tomu nedošlo, ne za časů Václava Havla.

Po vypršení posledního funkčního období v roce 2003 Václav Havel dál projevoval náklonnost Mercedesu. Soukromě zakoupil postupně tři vozy této automobilky. První model M, posléze velký typ řady R 500 a tři roky přes smrtí GL 500. Mercedes provázel pana prezidenta celým životem a jeden jej symbolicky doprovodil i na jeho poslední cestě. Šlo o pohřební speciál třídy E, v němž absolvoval cestu z Hrádečku a následně i na Pražský hrad.

Foto: Dobový tisk, Archiv Autoforum

Mirek Mazal