Autoforum

/

Foto: Groupe Cityrama, tiskové materiály

Autobusy za normálních okolností nejsou stroji, nad nimiž by šlo žasnout, tento je ale výjimkou. O to víc fascinuje, že se dneška dožil v jediném provedení, které bylo právě nalezeno. Stále úchvatný vůz není zrovna v přehlídkovém stavu, čekají ho ale lepší zítřky.

Jak se říká, velké věci se rodí ze zdánlivě bezvýznamných maličkostí. Nejinak je tomu i v případě asi nejúchvatnějšího a rozhodně nejpodivnějšího autobusu, jaký kdy vznikl. V roce 1956 totiž začala v Paříži fungovat nová cestovní kancelář Cityrama. Jelikož nicméně město postavené na Seině bylo již tehdy velmi vyhledávanou turistickou metropolí, vstupovala do značně konkurenčního prostředí. Bylo tedy třeba přijít s lákadlem, které by zákazníky odehnalo od konkurence. Řešením se ukázal být právě autobus, který byl pojmenován po cestovní kanceláři, tedy Cityrama.

Francouzi proto zamířili za místní karosárnou Currus, na níž vytáhli několik neobvyklých požadavků. Ten zásadní měl řešit problém všech do té doby nabízených autobusů. Mnohé pařížské památky jsou totiž příliš vysoké, načež jste je během jízdy mohli v plné kráse vidět jen ve chvíli, kdy jste byli nalepeni na okénkách. Mimo to Cityrama chtěla, aby se dovnitř vešlo 50 lidí, tedy na danou dobu nadstandard. A aby toho nebylo málo, autobus měl zároveň fungovat i jako její pojízdná reklama.

Currus přitom zadání splnil na jedničku, přišel totiž s dvoupodlažním autobusem, který byl prakticky celý prosklený. I když skutečné sklo nebylo využito u všech oken, mnohá byla vyplněna plexisklem. To se však posléze ukázalo být špatným řešením, neboť v důsledku slunce, deště a dalších venkovních vlivů docházelo k jejich degradaci. Výhled ven tak byl stále horší, načež postupně muselo docházet k nahrazování plexiskla běžným sklem.

To jsme nicméně odbočili, proto zpět k opravdu extravagantnímu designu. Autobus Cityrama totiž vpředu disponoval obrovskou středovou ploutví, vzadu pak mohutným červeně lakovaným rámem obepínajícím obě patra. To horní bylo zúžené a zkrácené, pojmout tak dokázalo maximálně dvacet cestujících. Ti si navíc i v létě mohli užívat většího komfortu než ti dole, neboť střecha byla odnímatelná. Vespod se lidé i přes otevřená okna mohli cítit jako ve skleníku.

Cityrama se nicméně i přes tyto potíže stala okamžitým hitem, přestože vstupenky stály trojnásobek toho, co u konkurence. Za obrovským zájmem publika přitom nestál jen vzhled autobusu, ale i jeho technický náskok - kupříkladu každé sedadlo bylo osazeno sluchátky se dvěma reproduktory, do nichž byl pouštěn výklad v osmi světových jazycích. Cityrama pak uvnitř počítala i s hosteskami, které roznášely nápoje a drobné občerstvení.

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že cestovní kancelář měla přísnější kritéria než třeba aerolinky Air France. Hostesky tak musely zvládat alespoň tři světové jazyky, stejně jako byla dána jejich délka vlasů či třeba obvod hrudníku (to by dnes skutečně neprošlo...). Řidič pak dostal na míru ušitou uniformu a typickou placatou čepici. Ani jeho služba však nebyla jednoduchá, neboť teploty za volantem během parních dní často přesahovaly i 50 stupňů Celsia.

Cityrama navíc byla postavena na základech nákladního Citroënu U55. Znamenalo to, že karoserie doznávala nemalých náklonů. Zvednutí konstrukce o jedno patro pak vedlo k navýšení aerodynamického odporu, slabé dieselové pohonné jednotky tak vůz rozjely jen na 60 km/h. Mimo to Francie byla a vlastně nadále je jedním z míst, kde je cigareta považována za módní doplněk. Bus tak často připomínal skleník plný kouře.

Jak jsme nicméně zmínili, i přesto všechno byl Currus Cityrama hitem, který cestovní kancelář neskutečně proslavil. Ta extravagantní autobus poslala do výslužby v 80. letech. Co se stalo s většinou omezené produkce, která měla čítat podle některých zdrojů 5, podle jiných 8 nebo 10 kousků, nikdo s jistotou neví. Podle dostupných informací ale skončily ve šrotu, až na jeden. Ten byl nyní objeven v Normandii.

Jak zjistil youtuber s přezdívkou The Tim Traveller (sic), tento exemplář čeká rozsáhlá renovace. V prvé fázi přitom bude rozebrán do posledního šroubku, aby mohlo dojít k opískování mnoha komponentů a vyvaření struktur, které již prorezly. Následně pak dojde na znovunasazení zmodernizované karoserie, dorazit mají také nová okna a pochopitelně i kompletní interiér.

Dobrou zprávou je, že autobus má plně funkční pohonné ústrojí. Ovšem i to projde opravami, aby bylo zajištěno, že vše bylo uvedeno do špičkového stavu. Renovace by se proto měla natáhnout hned na čtyři roky. Skupina nadšenců sdružených do skupiny Association Normande d'Anciens Utilitaires, která vůz vlastní, přitom bude ráda za každou finanční podporu, neboť o levný proces nepůjde ani náhodou.

Zdroj: The Tim Traveller@YouTube

Petr Prokopec