Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Je to další slušná ukázka toho, co všechno jsou Němci schopni a ochotni udělat proto, aby vyžehlili své vlastní průšvihy jinak než uznáním vlastní chyby. To se prostě nenosí, lepší přece bude rozprodat rodinné stříbro, ovšem za podmínek, které si sami určí.

Mercedes-Benz se před časem postaral o velký poprask, když ze svých tajných trezorů vytáhl a prodal ikonické kupé 300 SLR Uhlenhaut za astronomických 135 milionů Eur (v přepočtu přes 3,3 miliardy korun). Z auta se okamžitě stal nejdražší vůz planety, se kterým jeho dosud neznámý majitel kupodivu i normálně jezdí.

Teď už v kuloárech vstoupilo ve známost, že novým majitelem se stal Sir Jim Ratcliffe, majitel Ineosu a spolumajitel formulové stáje automobilky, firmě jistě velmi blízký člověk. Spolu s tím se ale provalilo, jak byl tenhle „obchod století” s britským miliardářem ušit. A provází ho podmínky, nad kterými zůstává rozum stát.

Zaplať miliardy a pak poslouchej

Celá transakce dokonale ilustruje, v jak schizofrenní a podivné situaci se dnešní Mercedes vlastně nachází:

• Peníze sice potřebují... Oficiálně se sice tvrdí, že výtěžek šel na charitativní nadaci pro studenty, ale ruku na srdce - pustit z rukou jeden ze dvou nejcennějších historických pilířů vlastní identity? To už zavání lehkým zoufalstvím nebo minimálně ztrátou soudnosti.

• ...ale ego si masírovat nepřestanou. Nový majitel sice vysázel na stůl nepředstavitelný balík peněz, jenže auto mu tak úplně nepatří. Mercedes si totiž v kupní smlouvě nadiktoval brutální podmínky.

• Auto na dálkové ovládání: Kdykoli si ve Stuttgartu usmyslí, že potřebují stříbrný šíp ukázat na nějaké své akci, výstavě nebo marketingu, kupec má smůlu. Musí sklapnout podpatky, naložit vůz na podvalník a přistavit ho automobilce pod nos.

Představa, že si koupíte věc za tři miliardy korun, a původní majitel vám dál organizuje kalendář a diktuje, co s ní smíte a nesmíte dělat, je docela bizarní. Pro Mercedes je to sice možná „vítězství” v tom, že dostal miliardy a nepřišel o svůj marketingový tahák, ale zvenčí to působí přesně tak, jak se zdá - jako symbol zvláštního úpadku.

Automobilka, která kdysi diktovala světu technický pokrok, dnes raději prodává rodinné stříbro, aby si vylepšila image, a chová se u toho jako žárlivý ex-partner. Trochu se divíme, že na to Sir Jim vůbec přistoupil, ale asi má pro Uhlenhaut Coupe velkou slabost. Čemuž se nakonec nedivíme...

Zdroj: Cascadia Classic

Petr Miler