Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tříválce jsou ctností z nouze, úlitbou zejména evropským limitům emisím CO2 dohnanou ad absurdum. V tomto kontextu může překvapit, že s ním experimentovalo i Ferrari, ovšem jen experimentovalo.

Na tříválcové motory žehráme nejen my. Nejde o to, že by byly úplně k ničemu, jen jsou jimi už po léta nuceně nahrazovány větší a lepší motory, aniž by o ně zákazníci stáli. Tříválec z podstaty nemůže být opravdu dobrý motor, po kterém by kdokoli toužil, je to jen z nouze ctnost, která na papíře přináší automobilkám snížení dnes tak sledované spotřeby paliva resp. emisí CO2, aniž by to pro zákazníka mělo jakýkoli pozitivní efekt. Spíše se to děje na jeho úkor.

Je bizarní, že se k takovému posunu dochází i u značek, u kterých to ještě před pár lety bylo naprosto nemyslitelné. Můžeme tedy půlky dobrých motorů u BMW odsuzovat, ale pravdou je, že ani historie značky Ferrari uznávané právě pro její výimečné motory, není řadového tříválce prostá.

Zní to možná děsivě a v současné době není radno na téma downsizingu vtipkovat, protože co může být v jednu chvíli aprílovým fórkem, se za pár let snadno stane realitou. V silničním Ferrari tříválec snad ještě chvíli nečekejte, přesto Ferrari skutečně vyvinulo tříválcový motor, jak připomínají kolegové z Drive Tribe.

Nestalo se to tak dávno, konkrétně šlo o rok 1994, kdy na svět přišel agregát s označením F134. Měl tři válce v řadě, objem 1 347 ccm a byl to kompresorem přeplňovaný dvoutakt - skutečně. Jeho výkon byl asi 130 koní při 5 000 otáčkách za minutu, což znamená skoro 100 koní na litr. A přesně to bylo cílem vývoje, Ferrari chtělo dosáhnout co nejvyššího specifického výkonu, neboť podle dostupných informací uvažovalo o nasazení dvoutaktu do některého ze závodních strojů. Jistě by to nebyl tříválec, ale na z takového motoru jde snadno vyrobit šesti- nebo dvanáctiválec s adekvátně vyšším výkonem.

Pochopitelně, dnes jsou přeplňované motory úplně jinde, a to nejen ty od Ferrari - i toto ukazuje, jak daleko se jejich vývoj za 26 let posunul. Tříválec F134 tak nezamířil nejen do žádného silničního, ale ani soutěžního Ferrari. A nepodíval se ani ani do Fiatu, Lancie, Alfy Romeo či čehokoliv jiného. Zůstalo jen hříčkou vývoje, kterou si dnes můžete prohlédnout v muzeu automobilky.

Můžeme se tak dnes jen dohadovat, jaké by to bylo, kdyby třeba Fiat Cinquecento v 90. letech dostal stokoňový tříválec Ferrari. Tušíme, že by to byl jediný třívalec, který byste mohli chtít. Však verze Fire, která měla motor o objemu 1,1 litru a výkonu 54 koní, by s tímhle tříválcem byla asi mnohem méně k smíchu, protože Cinquecento tehdy vážilo asi 700 kg.

Zdroj: Drive Tribe@Youtube

Petr Miler