Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Testovací mula s motorem V12 F140 A pro Enzo byla založena na modelu 348 a byla plná součástek z jiných Ferrari, včetně F355 Challenge.

Všichni si jistě pamatujeme na Ferrari Enzo, nástupce výročních modelů F40 a F50. Jako u každého auta, i zde se vývoje účastnilo několik testovacích prototypů. Konkrétně vznikly tři, které vypadaly jako trochu nateklé F348. To byl menší, osmiválcový model, který byl předchůdcem krásné F355.

Ferrari Enzo se ukázalo jako nástupce F50 v roce 2002 na pařížském autosalonu. Dopředu bylo oznámeno, že jich bude vyrobeno jen 349 a že si je nebude moci koupit každý, nýbrž jen ten, který vlastní F40 i F50. I tak ale byly všechny kusy prodány ještě před zahájením výroby. Později pro velkou poptávku vzniklo dalších 50 kusů a pak ještě jeden, poslední, čtyřstý exemplář, který byl darován Vatikánu.

Toto vatikánské Enzo bylo v roce 2005 prodáno na aukci za 1,1 milionu dolarů, tehdejším kurzem téměř 27 milionů korun. Při stejné příležitosti Ferrari značně neobvykle prodalo i třetí z testovacích mul Enza, ve které se pracovalo zejména na dvanáctiválcovém motoru. Bylo to dokonce poprvé a zatím naposledy, kdy automobilka takto prodávala testovací prototyp. Vítěz aukce za něj zaplatil 236 300 dolarů (tehdy téměř 5,8 milionu korun).

Třebaže vůz velmi silně připomíná Ferrari 348, vyráběné v letech 1989 až 1995, byť s trochu nateklou zádí a plexisklovým zadním oknem, velká část dílů je buď z jiných Ferrari, nebo rovnou vyrobená speciálně jen pro tento prototyp. Dveře, části interiéru a podvozkový základ pochází z 348, zadní rám je ale silně upraven, aby se do vozu dal namontovat dvanáctiválcový motor, kvůli kterému tato mula vůbec vznikla. Součástí je masivní rozšíření zadních blatníků - které se dají velmi rychle demontovat pro snazší přístup k motoru. Shora se k němu dá dostat po nikoliv odklopení, ale úplném sundání speciálně upraveného víka s plexisklovým zadním oknem. Nebylo možné zachovat kolmé zadní okno modelu 348, protože by se pod víko motor nevešel.

Pro součástky na tento testovací prototyp sáhlo Ferrari k nástupcům modelu 348, například brzdový systém pochází ze závodního F355 Challenge, stejně jako zadní čelo - sériové 348 ještě mělo zadní světla schovaná za horizontálními žebry. Z F355 Challenge také pochází valná část podvozku, včetně odpružení a součástek pohonu.

Příď pochází z největší části z modelu 348, tady moc změn potřeba nebylo - jen se do prostoru, kam se dala naložit trocha zavazadel, nastěhoval chladič. Kvůli němu také pod pravým světlem zeje otvor pro přístup vzduchu a žebrování v kapotě zase odvádí horký vzduch ven, nad auto. Postranní otvory pro nasávání vzduchu jsou také samozřejmě funkční včetně těch za bočními okny.

To všechno se na sériové 348 změnilo kvůli vývoji motoru pro Ferrari Enzo. Před zadními koly je tedy namontována jednotka Tipo F140 A, ze které se pak stal motor Tipo F140 B, namontovaný do všech čtyřech stovek exemplářů Ferrari Enzo. Tento motor F 140A podle dostupných údajů nabízí 680 koní a je spřažen se šestistupňovou převodovkou s řazením pádly pod volantem.

V Enzech z objemu 5 998 ccm a s atmosférickým plněním nabízí 660 koní v 7 800 otáčkách a 657 Nm v 5 500 ot./min. Jeho kariéra pokračuje dodnes, po Enzu a 599 se dnes s různými úpravami a s mírně odlišnými označeními montuje do Ferrari FF, LaFerrari a také do modelu F12berlinetta.

Německá firma Modena Motorsports, která testovací mulu prodává, uvádí hmotnost 1 365 kilogramů, což je o 110 kg více, než pak vážilo Enzo. Neříká však, na kolik si tento skutečně unikátní stroj cení. Trochu může napovědět minulá změna majitele, ke které došlo v roce 2011 - tehdy se tento prototyp prodal za tři čtvrtě milionu Eur, tedy tehdejším kurzem necelých osmnáct milionů korun.

Ať bude stát kolik chce, tento vůz je podstatným kusem historie těch nejrychlejších Ferrari, která v posledních letech po světě jezdila. Bude mít na hřbetě slušnou porci kilometrů a nejspíš nebude tak úplně legální s ním jezdit po silnicích; alespoň tak soudíme podle absentujících registračních značek. I tak by to ale mohl být zajímavý kousek sbírky - na světě pochopitelně existuje jen tento jediný kus.

Zdroj: Modena Motorsport

Marek Bednář