Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Co mají Chrysler PT Cruiser, Chevrolet HRR, současné Mini či VW Beetle společného s Toyotou FJ Cruiser? No přeci retrodesign, který tyto automobily staví na originální linii vedle ostatní běžné "konfekce".

Milé a ve valné většině obdivované úchylky současného diktátu aerodynamických zákonů spojuje slovo retrodesign, což znamená, že na základě nějakého slavného modelu z historie vznikla jejich supermoderní napodobenina. V případě terénní Toyoty se jedná o legendární Land Cruiser FJ40 z roku 1960, který se vyráběl až do roku 1986 a během této doby si vysloužil pověst nezničitelného off-roadu, který mohl být poškozen pouze násilím a rzí. Nebylo třeba mnoho, aby byla původně pouze stylistická studie spojována s legendou a přesto byli fanoušci tohoto off-roadu nadšeni. Ostatně to, co spojuje FJ Cruiser s legendárním landcruiserem v podstatě odlišuje tento automobil od současné produkce terénních automobilů: Kolmé přední sklo, bíle natřená střecha, úzká mřížka chladiče spojena s kulatými předními světly, další přístup vzduchu nad mřížkou chladiče, hranaté a vpředu i vystupující podběhy a rovněž vystupující přední směrová i zadní sdružená světla.

Jinak však FJ Cruiser s řadou FJ40, která si například o posilovači řízení mohla nechat zdát, a jejíž šestiválec (původně 3,9 litru, 92 kW) jen hltal benzín, aniž by se za to odvděčil „nějakými“ výkony, samozřejmě již nic společného nemá. Žádná listová péra ale poctivé vinuté pružiny vpředu i vzadu, žádné vadnoucí bubnové brzdy ale kotouče s vnitřním chlazením na všech kolech a navíc šestiválec 4,0 litru o výkonu bezmála 250 koní, který prostřednictvím pětistupňové samočinné nebo šestistupňové ručně řazené převodovky pohání všechna kola. I když také ne vždycky. Kontruktéři Toyoty v případě FJ Cruiseru použili díly z obou dnes vyráběných Land Cruiserů 100 a 120, současně však využili také komponenty z modelů Hilux respektive 4Runner z amerického trhu.

A tak má verze s ručně řazenou převodovkou trvalý pohon všech kol prostřednictvím ručně zamykatelného mezinápravového diferenciálu Torsen, který rozděluje točivý moment na přední a zadní kola v poměru 40:60, zatímco modely z automatem, což je případ automobilu na snímcích, disponuje přiřaditelným pohonem předních kol se samočinnými volnoběžnými náboji stejně jako u pick-upu Hilux. Oba modely však disponují účinnou terénní redukcí (1:2,57) popřípadě mechanickým závěrem zadního diferenciálu, takže v terénu se FJ Cruiser cítí jako ryba ve vodě. Jeho terénní schopnosti navíc umocňuje i konstrukce karoserie s klasickým žebřinovým rámem a zadní tuhou nápravou, která zajišťuje velmi solidní křížení náprav, automobil se pak mimo zpevněné cesty může spolehnout i na velkou světlou výšku (235 mm), krátký rozvor (2690 mm) a krátké převisy zajišťující špičkové hodnoty nájezdových úhlů (p/z 34°/30°).

I když tyto hodnoty samozřejmě většinou neprospívají jízdním vlastnostem na silnici, nelze než ocenit, jak způsobně se FJ Cruiser chová v zatáčkách a jak stabilní je i v rychlém pruhu na dálnici. Nejvyšší rychlost 180 km/h je pro tento druh automobilu zcela dostatečná, ostatně hodnoty spotřeby, která se s narůstající rychlostí zvyšuje téměř kvadraticky (pod 14 litrů na 100 km se jen tak nedostanete), vás velmi rychle za volantem zklidní, protože objem 72litrové nádrže by jinak byl velmi rychle prázdný.

Kromě vzpomínek na Land Cruiser FJ40 přináší karoserie FJ Cruiseru další zajímavé detaily, mezi než patří zadní krátké a protisměrně se otevírající dveře umožňují bezproblémové nastoupení na zadní sedadla. V pětimístném interiéru je dostatek místa pro každého cestujícícho, v retrostylu je také přístrojová deska se středovým panelem vyvedeným v barvě karoserie a kontrolními přístroji s grafikou a’la 60. léta. Plasty jsou tvrdé ale kvalitní a kvalitní je i zpracování celého vozu, což u Toyoty nepřekvapuje. Velmi praktická je u tohoto off-roadu lehce omyvatelná plastová podlaha i dno a boky zavazadlového prostoru, poctivě a „nezničitelně“ působí i látkové čalounění sedadel.

Toyota FJ Cruiser, která je dle mého názoru přímým konkurentem malého Hummeru H3, je velmi povedený vůz, který nejen dobře vypadá, ale také perfektně funguje a jistě uspokojí každého fanouška off-roadu. Škoda, že Toyota nemá s tímto automobilem zatím žádné plány na evropském trhu a tudíž se pod jeho kapotu zatím nedostane ani jeden z oceňovaných motorů D4-D, který by na únosnou míru zredukoval vyšší provozní náklady tohoto automobilu. Na český trh se tento automobil oficiálně nedodává, o jeho dovoz distribuci i servis se však stará plzněský dealer Toyoty firma Dajbych. Cena se pohybuje dle aktuálního kursu amerického Dolaru pod hranicí jednoho milonu korun, což může hrát při výběru tohoto krasavce do térénu svoji klíčovou roli.

Jiří Kaloč