Autoforum

/

Foto: United States Department of Energy, CC0 Public Domain

Je to fascinující, ale v zemi se skutečně prakticky bez ladu a pozornosti kohokoli odpovědného povalují tisíce radioizotopových generátorů, které dříve sloužily jako zdroj energie třeba pro majáky. Dnes mohou být rozličnými způsoby zneužity, smysluplně využity jen stěží.

V souvislosti s válkou na Ukrajině byla již mnohokrát zmíněna hrozba použití jaderných zbraní, a to pochopitelně ze strany Ruska. Zatím se nezdá, že by některá z těchto vyhrůžek byla míněna opravdu vážně. Nicméně ani v případě, kdy si ruský režim udrží zbývající špetku sebezáchovného pudu a jaderné zbraně nechá ve skladech, nejsme ze strany Ruska, co se týče radioaktivních látek, v bezpečí. Stojí za tím přitom to, co bylo stvořeno k pomoci, nikoli jakožto zbraň hromadného ničení.

Řeč je o radioizotopových termoelektrických generátorech (RTG), které jsou jako dlouhodobé zdroje energie využívány v oblastech odtržených od civilizace. Daleko více se s nimi nicméně počítalo v kosmických aplikacích. Na palubě je měly ruské lunární sondy, napomáhaly také při projektech Apollo a stoprocentně se s nimi počítá u vesmírných sond, které jsou vysílány do velkých vzdáleností od Slunce, kde nelze sázet na fotovoltaické baterie.

Rusové je ve velkém začali využívat v době Studené války pro vojenské účely. Sloužily hlavně jako zdroj energie majáků a navigačních stanic na pobřeží Severního ledového oceánu. Dokud existoval SSSR, bylo o ně postaráno. S jeho rozpadech však zmizela péče i peníze na údržbu. Tehdy sice naštěstí zasáhly Spojené státy americké a část Evropy, jež s likvidací nepoužívaných zdrojů napomohly. Ovšem po anexi Krymu v roce 2014 mezinárodní pomoc skončila.

Tím se dostáváme k onomu riziku. Generátory totiž jako zdroj energie využívaly Stroncium 90, případně pak Caesium 137 či Cerium 144. Všechny tři tyto izotopy mají jedno společné, jsou vysoce radioaktivní. Sice z nich nelze vyrobit jadernou hlavici, sloužit ale mohou v tzv. špinavých bombách. V jejich případě je radioaktivní složka rozprášena s pomocí konvenčních výbušnin. V podstatě tak stačí jeden s těchto aparátů odpálit granátem, a je zaděláno na průšvih.

Generátory přitom nejsou nikterak hlídané, ostatně v mnoha případech ani nikdo neví, kde přesně se nachází. To by nemusel být problém, kdyby ovšem SSSR nevycházel z předpokladu, že lidský život je bezcenný. Častokrát byly proto generátory usazeny jen do kovových držáků bez jakékoliv ochrany. Delší pobyt v jejich blízkosti tak byl smrtelně nebezpečný. Navíc zde existuje riziko odcizení jaderného materiálu, k čemuž ostatně v uplynulých letech již párkrát došlo.

Množí se přitom dotazy, proč Rusové dnes ony generátory nevyužijí jinak než pro vojenské účely, a to v souvislosti s elektromobilitou. Jenže zrovna pro tyto účely jsou nepoužitelné, i přes životnost několika desítek let. Limitem je výkon, který se pohybuje mezi 1 a 1 000 watty. To v podstatě znamená, že takové baterie o 100 kWh můžete dobíjet i 11 let.

found this in russia whilst driving around in google maps, made out of rusted iron, seems to be picable with a crane, seems mildly radioactive. thanks.
by u/Philgrimm in whatisthisthing

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec