Autoforum

/

Foto: Pininfarina

Jako koncept měl obrovský potenciál, sériová verze se ale stala jen symbolem snižování nákladů a nevítaných kompromisů. Brunejský sultán proto požádal Pininfarinu, aby alespoň nějaké prohřešky Jaguaru u XJ220 napravil. A podle nás skóroval.

Pokud na nějaké auto sedne sousloví „promarněná příležitost“, pak je to stoprocentně Jaguar XJ220. Britská automobilka se totiž na počátku 80. let pokoušela navázat na svůj někdejší úspěch v závodě 24 hodin Le Mans. To se jí nakonec v roce 1988 povedlo s modelem XJR-9, o jehož pohon se staral dvanáctiválcový motor. Jeho příliš vysoká spotřeba, stejně jako změna pravidel, nicméně nakonec Brity vedla k odchodu od této jednotky. Závodní tým Toma Walkinshawa, se kterým spolupracovala, přitom ideální náhradu viděl v šestiválci určeném pro závodní MG Metro 6R4.

Tehdejší technický ředitel značky Jim Randle měl přitom v danou dobu pocit, že závodní vozy Jaguaru se až příliš vzdálily od těch produkčních. Proto dal dohromady skupinku techniků, které se začalo přezdívat „Sobotní klub“. Na novém supersportu totiž pracovali ve volném čase, tedy o večerech a o víkendech. Jako koncept jej pak představili právě v onom roce 1988, přičemž finální práce na voze proběhly pouhých osm hodin před naplánovanou premiérou.

Reakce odborné i laické veřejnosti byly neskutečně pozitivní, přičemž řada velmi bohatých fanoušků značky předávala jejím zástupcům nevyplněný šek ve snaze zajistit si produkční model. Úspěch vozu byl dokonce tak enormní, že stánek Ferrari na téže birminghamské show, kde byla prezentována tehdy nová F40, prakticky zel prázdnotou. Jaguar nicméně až o rok později potvrdil, že sériové provedení skutečně vznikne - v plánu byla omezená produkce 220 až 350 aut.

I přestože automobilka od zájemců vyžadovala složení zálohy ve výši 50 tisíc liber, přičemž pořizovací cena byla stanovena na 290 000 GBP, lidé vzali dealerství doslova útokem. Požadovanou zálohu pak složilo zhruba 1 400 zákazníků, díky čemuž by se XJ220 stalo pomalu supersportovní masovkou. Nakonec však vzniklo jen 292 kusů, přičemž velké množství fanoušků na Jaguar definitivně zanevřelo. Nač totiž značka lákala, to nakonec nedodala.

Onen koncept byl totiž osazen dvanáctiválcovým motorem, do produkční verze však nakonec zamířil pouze šestiválec. Ten pak sice díky dvojitému přeplňovaní i z menšího 3,5litrového objemu vydoloval vyšší výkon (550 koní vs. 507 koní), ovšem zaměstnána jím byla pouze jedna náprava místo slibovaných dvou. Cena se navíc vyšplhala na 470 000 GBP, což z 4 930 milimetrů dlouhého a 2 009 mm širokého supersportu dělalo jeden z nejdražších vozů své doby.

Zákazníkům se navíc nepozdávaly ani ony rozměry, díky kterým XJ220 rozhodně nebylo tím slibovaným strojem, který by zatáčky krájel stejně snadno jako nůž rozteklé máslo. Stejně jako nebyl ani vozem praktickým, neboť Jaguar vyšetřil pro zavazadelník jen minimum prostoru. Produkce tak skončila již v roce 1994, tedy pouhá dvě léta poté, co odstartovala. Poslední kus se ovšem značce povedlo prodat až v roce 1997, a to za pouhých 127 550 GBP.

Jedním z majitelů vozu se nepřekvapivě stal brunejský sultán Hassanal Bolkiah, jenž se ovšem nespokojil se zpackanou sériovou verzí. Místo toho XJ220 protáhl skrze dílny karosárny Pininfarina. Italové vozu dodali přepracovanou karoserii, jenž se od zbytku produkce lišila předními zafixovanými světly. Nové lampy se pak nastěhovaly i dozadu, stejně jako masivní dvojité křídlo. A aby toho nebylo málo, zapracovala karosárna také na interiéru.

Došlo i na zásahy do techniky, neboť sultánův vůz disponuje lepším chlazením a také překalibrovaným posilovačem řízení. Tou největší změnou je nicméně příchod sekvenční převodovky od Williamsu s pádly řazení pod volantem, jenž nahradila standardní pětistupňový manuál. Zda tím došlo na stvoření toho správného XJ220, na to asi může odpovědět jen sám sultán či jeho bratr, princ Jefri. Na pohled se tak ale rozhodně jeví.

Zdroj: Jalopnik, Jaguar

Petr Prokopec