Autoforum

/

Foto: Suzuki

Zatímco u nás můžeme jen vzpomínat na časy, kdy bylo možné si jej normálně koupit jako nové a dnes leda koukat na absurdní ceny ojetin, mimo EU se mohou těšit z nové dostupné verze.

Nemáme nic proti pravidlům usměrňujícím fungování přirozených procesů, s ohledem na lidské smýšlení jsou zřejmě nezbytná. Pokud si na nich ale někdo začne zakládat až příliš, stanou se v určitý moment jediným vodítkem určujícím běh světa, ze kterého se začne vytrácet zdravý rozum. Jsme přesvědčeni, že Evropská unie překročila tento bod už dávno a v automobilovém světě je to vidět naprosto jasně.

Je pozoruhodné, že automobilismus dnes míří k plné elektromobilitě, i když ji naprostá většina lidí odmítá. Bylo to zkrátka politicky rozhodnuto, automobilky to přijaly za své a zákazník? Ten už zjevně nikoho nezajímá, alespoň ne za rámec mantinelů určených mimotržními mechanismy. Ještě než jsme se ale dostali sem, vládla trhu jiná, neméně absurdní omezení.

EU se už před léty rozhodla regulovat normovanou spotřebu aut skrze emise CO2, což je podle nás obecně nadbytečné, neboť skutečně nízkou spotřebu zákazníci chtějí a automobilky se o ní logicky snaží. I tak by to šlo chápat, Brusel ale hodil všechna auta do jednoho pytle a začal jedním způsobem měření spotřeby tlačit na efektivitu všech aut bez rozdílu. VW Passat TDI i Ferrari 488 tak rázem musely co nejlépe obstát před úplně stejnou zkouškou.

Že to k ničemu dobrému nemůže vést z podstaty, je jasné od pohledu - taková auta musí fungovat optimálně v úplně jiných režimech. Ta pravá absurdita je ale ještě jinde. Tlačit do stejných mezí auta prodávaná po milionech a auta prodávaná po stovkách, kdy navíc ta první mohou ujet 100 tisíc km za rok a u druhých je 2 tisíce km za rok moc, je zbytečné. Ferrari (a další automobilky) naprosto nesmyslně vyvinuly novou generaci motorů jdoucích proti představám podstatné části klientely, aby snížily papírové emise CO2 u aut, jejichž libovolná spotřeba má naprosto nulový vliv na celkový stav věcí. Je prostě jedno, jestli Ferrari emitují 200 nebo 400 g CO2 na 1 km, je jich pár a skoro nejezdí. Jejich celou flotilu vyváží jeden služební Passat.

Tohle ale většinu lidí netrápí, protože... Ferrari si stejně skoro nikdo nekupuje. Následky jsou ovšem citelné i pro obyčejné lidi, neboť do stejné škatulky musela zapadnout všechna auta. A mezi nimi třeba i Suzuki Jimny, malý, dostupný off-road, který logicky nemůže mít nízkou spotřebu při normovaném testu pro silniční jízdu, neboť je optimalizován (mimo jiné krátkými převody) pro pohyb v terénu. Tak se stalo, že jeho emise CO2 vylétly tak vysoko, že v EU musel úplně skončit, protože pokuty za nadlimitní hodnoty placené Bruselu by byly tak vysoké, že by šlo o neprodejný vůz.

Co na tom, že dnes se dá koupit jako dodávka, pro kterou platí mírnější limity, standardní Jimny tu jako nový není a je znovu tragikomické, jak draho se prodává jako ojetý či skladový. V momentě psaní tohoto článku stojí nejlevnější ojetina v Evropě s rokem výroby od 2019 rovných 500 tisíc korun. Půl milionu! Tolik nestál Jimny jako nový ani v absolutně vrcholné specifikaci.

Za této situace můžeme jen smutným okem pohlédnout na novinku pro mimoevropské trhy, primárně pro Austrálii. Tam se malý off-road Suzuki žene až teď, a to i ve verzi zvané prostě Lite. Je to doslova oholené provedení, které bude stát (přesné ceny zatím nejsou známé, ale budou logicky nižší než u dosud nejlevnějšího provedení) výrazně méně než nejlevnější ojeté kusy v EU, neboť je až kouzelně „oholené”.

V základní výbavě není prakticky nic, jen manuální klimatizace a autorádio. Světla jsou halogenová, kola „plechová” patnáctipalcová, nelakované plasty dokola kolem pak nejsou vidět jen proto, že prezentační auto má velmi tmavou zelenou barvu. Jinak na něm není prostě žádný „zbytečný” komfort - je to účelový off-roadík, který nic neztratil ze svých předností na tomto poli - má stále pohon všech kol a krátké zpřevodování pracující se 102 koňmi atmosférické jedna-pětky.

Máme toto auto rádi a je smutné, jak u nás skončilo. A to v podstatě jen proto, že si lidé nám vládnoucí nedokáží uvědomit, že šedá teorie a zelený strom života byly, jsou a budou dvě jiné věci. Svět nelze řídit jednou, rádoby spravedlivou sadou pravidel pro všechny, podle těch ale nyní ten evropský funguje. Nebo spíše nefunguje.

Zdroj: Suzuki

Petr Miler