Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Kdyby se rozšiřovaly přirozeně díky zájmu o ně, žádat o odklad není koho, v takové situaci ale nejsme. Elektrická auta jsou politicky nařizována na velmi brzké termíny a byť se automobilový průmysl tváří, že spolupracuje, ví, že to není dosažitelné.

Byl by to velmi zvláštní týden, kdyby se neobjevila alespoň jedna zpráva o velké automobilce oddané elektrické mobilitě. Jen Toyota trhá partu, jinak to vypadá, jako bychom čekali akorát na oznámení, že už včera bylo pozdě. Nejprve padaly zmínky o závazcích směřujících k roku 2035, pak 2030, dnes už se pohybujeme okolo roku 2025. Kdysi šlo o určité procento elektrických modelů v nabídce, pak konec vývoje, teď už se bavíme dokonce o ukončení výroby či prodeje aut se spalovacími motory.

Někdy jde i o oficiální informace, většinou se ale pohybujeme v rovině spekulací a údajných záměrů. Nepochybujeme o tom, že i v těch mají automobilky obvykle prsty, neboť závazek směrem k elektrické budoucnosti těší investory neorientující se v technické podstatě věci. Těch je vždy většina a je „in” jim nadbíhat, může ale taková být realita? Ne, prostě a jednoduše nemůže.

I poslední dny se šíří informace o tom, jak má Audi přestat prodávat benzinová a dieselová auta v roce 2026, technický ředitel automobilky ale říká něco úplně jiného. Ještě novější jsou zkazky o tom, že Mercedes přes nedávné oznámení, že akceleruje přesun k elektrické mobilitě investicí 70 miliard eur (asi 1,8 bilionu Kč) do roku 2025, přijde ještě před létem s avízem dalšího zrychlení, protože 2025 není dost brzy. To alespoň s odvoláním na zdroje uvnitř firmy tvrdí německý Manager Magazin a je nakonec i možné, že takové oznámení padne, nebylo by první ani poslední. Znovu ale bude třeba vnímat věc v širším kontextu.

Jaká je realita, lépe naznačují vyjádření, která padla na konferenci pořádané německou organizací CLEW (Clean Energy Wire). Už název naznačuje, že nešlo o žádné setkání zpátečníků, ale diskuzi zástupců automobilového průmyslu nad možnostmi přesunu k čistější mobilitě. Přesto na ní padla slova zcela rozporující ony veřejně proklamované závazky.

Nejdále zašel Frank Iwer, viceprezident firmy ZF Friedrichshafen, jednoho z největších dodavatelů automobilových komponentů. Ten otevřeně říká, že průmysl není na rychlou změnu k elektrické mobilitě byť „jen” do roku 2030 připraven a pokud by měla podobně rychle proběhnout, stane se tak za neúměrných, mimo jiné lidských nákladů. „Nejsme připraveni na takovou rychlost změny. ZF dodává spoustu dílů, máme ale továrny zaměřené jen na výrobu komponentů pro spalovací motory. Zaměstnávají 20 tisíc lidí. Zabýváme se možnostmi předčasných odchodů do důchodu nebo rekvalifikacemi, ale potřebujeme čas, aby k tomu mohlo dojít. Nemyslím si, že je vůbec možné změnit celý průmysl během devíti let,” říká Iwer.

Tomuto pohledu přitakává i Jakub Farys, šéf polské asociace automobilového průmyslu. Podle něj se všichni baví jen o způsobu pohonu, ale nastalý politický tlak mění spoustu aspektů celého byznysu včetně způsobu prodeje. „Máme v Evropě 100 tisíc dealerství aut. Potřebujeme čas a vůbec možnost změny provést,” říká Farys v narážce na to, že tlak na rozmach elektromobility posílá prodeje nových vozů kvůli vyšším cenám dolů a pokud to bude dlouhodobý trend, dealerů aut nebude moci být tolik. Příliš rychlá změna pak znovu způsobí problémy se zaměstnaností.

Na lodi skepse je ale i Andreas Klugescheid, možná nejpovolanější člověk v těchto záležitostech, který na konferenci vystoupil. U BMW je šéfem přes externí vztahy, včetně těch s vládami, úřady a regulátory pro Evropu, Afriku a Střední východ. Ten naznačuje, že se EU i lokální vlády nesmyslně soustředí jen na elektrický pohon i bez existující infrastruktury a vůbec možnosti aplikovat jej pro určitá využití aut. „Nikdo si nekoupí elektrické auto, pokud si nebude jistý, že ho může dobít. Měli bychom se soustředit na uhlíkový obsah paliv namísto zakazování aut se spalovacími motory,” říká Klugescheid.

Na tento aspekt neupozorňuje sám, zejména Porsche se už opakovaně nechalo slyšet, že zákaz spalovacích motorů je nepochopení podstaty věci, neboť to není sám motor, co je problematické, ale co v něm spálíte. Taková syntetická paliva nemusí představovat prakticky žádnou zátěž z hlediska emisí CO2, přesto jsou přehlížena.

Automobilové firmy tak zřetelně žádají o odklad nařízení směřujících k velmi brzkým datům, i když navenek dělají pravý opak. Bez ohledu na výsledek této zvláštní situace je ale jasné, že úplný přechod k elektrickým autům během čtyř let není vůbec nereálný, však i dnes představovaná auta budou ve výrobních programech ještě za 7 nebo 8 let. „Nové technologie vyžadují peníze a firmy mají omezené množství prostředků na investice,” říká znovu Klugescheid v narážce na požadovanou rychlost změny.

Viceprezident ZF pak jasně říká, že i 9 let je málo, stejně jako jiní - znamenalo by to nezaměstnanost, která by politikům byla milá ještě méně než emise CO2. Podle ZF má smysl do roku 2035 tlačit leda dobíjecí hybridy, když už něco. I s těmi firma nakonec počítá déle než do tohoto data máme přirozenou tendenci věřit více podobným technickým proklamacím, než rádoby líbivým politickým prohlášením.

Zdroje: Auto Evolution, Manager Magazin

Petr Miler