Autoforum

/

Foto: McMurtry Automotive

Působí to nepřirozeně, auto ale po stropě jezdit dokáže - dlouhodobě díky aerodynamice, krátkodobě klidně i jen díky odstředivé síle. Tento stroj na něm ale může i stát. A jede podle toho, ani Formule 1 mu nestačí.

Slova McMurtry Spéirling většině lidí asi nic neřeknou, s ohledem na naše zaměření ale nepřekvapivě definují auto. A ne jen tak obyčejné, je to prťavý, jen 3 400 milimetrů dlouhý stroj pro jednoho, o kterém jsme se zmiňovali už loni. Tehdy s ním bývalý pilot Formule 1 Max Chilton zajel rekord na Hockenheimringu, když času 1:24,43 dosáhl i přesto, že měl k dispozici pouze 75 procent výkonu a 75 procent přítlaku. Malá britská firmička tak mohla počítat s nemalým aplausem, jakkoli musíme připomenout, že Spéirling není silničním vozem, nýbrž experimentálním prototypem. Nemusí tedy řešit jakýkoli nařízený balast, pročež i přes baterie o kapacitě 60 kWh váží jen tisíc kilogramů.

S hmotností nižší, než jakou má na kontě třeba Mazda MX-5, je přitom spárováno rovných 1 000 koní. A především dva obrovské ventilátory umístěné pod podlahou, se kterými zvládá jednomístné vozítko vyvinout přítlak až 2 000 kg. S tím je možné počítat kdykoli, tedy ne až třeba při rychlosti 250 km/h. A protože jde o dvojnásobek hmotnosti, teoreticky je vlastně možné zavěsit Spéirling na strop a klidně s ním na něm zaparkovat, popř. po něm i velmi pomalu popojíždět. Pokud by tedy mohl na silnice a dostal by se k tunelu, který by byl kompletně ucpán, snadno by se přes veškerou dopravu dostal.

Ona myšlenka, že by vozítko mohlo jezdit po stropě, přitom nedala jeho tvůrcům spát. Firma McMurtry Automotive proto zkonstruovala speciální platformu, na kterou Spéirling najel s Thomasem Yatesem, spoluzakladatelem značky, za volantem. Ten následně uvedl do chodu oba ventilátory, zatímco se platforma začala otáčet. Když pak byl hlavou vzhůru, dokonce i malý kousek popojel. Tím se on i jeho spolupracovníci zapsali do historie, neboť nic podobného ještě nikdo neudělal.

Yates k tomu uvedl, že „s delší otočenou tratí nebo v příslušném tunelu bychom byli schopni dojet ještě dál“. Vůbec by nás tak nepřekvapilo, kdyby Britové již chystali další kaskadérský kousek, který by nám všem protáhl čelist až na zem. Zatím ale k ohromení stačí jízda vozu po běžné zemi, neboť Spéirling se zasadil o nejrychlejší čas na trati Top Gearu. Aerodrom v Dunsfoldu totiž zvládl za pouhých 55,9 sekundy, tedy dokonce rychleji než skutečná F1 - zajet byl s 20 let starým monopostem, ale Formule 1 v posledních dekádách už moc nezrychlují, pokud vůbec (například rekord okruhu v Bahrajnu, kde se jelo o uplynulém víkendu, je starý 14 let, v případě dřívější Číny dokonce stále platí rekord Michaela Schumachera z roku 2004).

Když se přitom podíváte na video Stigovy jízdy, doslova cítíte tu šílenou rychlost, jaká i ostřílenému závodníkovi rve volant z rukou - dokonce natolik, že zapotřebí bylo několik pokusů, než kombinaci nízké hmotnosti a vysokého výkonu a přítlaku dostal pod kontrolu. Onen přísavný efekt totiž vyžaduje hladký asfalt, který je v Dunsfoldu spíš nedostatkovým zbožím. Ač je tedy Spéirling účelově postavený, rekordy, které si postupně věší na skalp, jsou vskutku impozantním počinem.

Zdroj: McMurtry Automotive, Top Gear

Petr Prokopec