Autoforum

/

Foto: Volvo

Těžko si představit vyšší formu uznání od vašeho obchodního partnera, než když celý model vaší spolupráce označí za vadný. A jedinou další cestu vidí v tom, že vás do určité míry obejde. Přesně to teď začíná dělat Volvo ve Velké Británii a nepředpokládáme, že tam s tím i skončí.

Na počátku 20. století si nové auto mohl dovolit málokdo. S průlomem přišel až Henry Ford, který přišel s Modelem T a pásovou výrobou. Za tento vůz automobilka v roce 1909 chtěla 825 dolarů, což odpovídá dnešním zhruba 550 tisícům korunám. O šestnáct let později se nicméně modrý ovál dostal pouze na 260 USD, tedy na ekvivalent současných 88 tisíc Kč. Nebylo tedy překvapivé, že jen v daném roce 1925 bylo prodáno 1 911 705 exemplářů. Celkově pak Ford během osmnáctileté éry poslal do světa 15 milionů kusů.

Od té doby se samozřejmě změnilo mnohé. Autům se začal zvyšovat výkon, stejně jako se snižovala spotřeba. Nahoru pak letěl i komfort, praktičnost i bezpečnost. Přesto všechno se nicméně z modernějších a modernějších vozů začaly stávat stále dostupnější prostředky. Situace vyvrcholila zhruba před dekádou, kdy velké množství modelů různých značek startovalo pod 200 tisíc korunami. Tato suma je sice nominálně vyšší, než jakou bylo třeba zaplatit za Model T, když klesl nejníže, ještě výše nahoru však letěly platy.

Člověk by čekal, že automobilky budou s takovou situací spokojené. Souběžně s produkcí totiž rostl i jejich zisk. Jenže do hry nemalým způsobem zasáhla touha politiků napájet vše elektřinou, navíc takovou, která bude vyrobena z obnovitelných zdrojů. Něco takového by pochopitelně bylo ideální, prakticky je to ale neuskutečnitelné, rozhodně ne v časových horizontech, o kterých je dnes řeč.

Elektrické snahy se navíc soustřeďují na individuální automobilovou dopravu, která nemá na globálních emisích CO2 žádný významný podíl, stala se ale nejsnadnějším cílem. Zákonodárci přitom zaveleli k odchodu od spalovacího ústrojí, což výrobci v prvé řadě kvitovali. Motivováni byli hlavně úspěchem Tesly, ze které se i při mizivých prodejích a ztrátovosti stala nejhodnotnější automobilka světa. A protože předpokládali, že opřít se mohou o dosavadní zkušenosti spojené s masovou výrobou, očekávali, že zamíří ještě výše.

Stal se ovšem pravý opak. Ceny elektrických aut totiž stojí a padají s cenami vzácných kovů. Těch je nedostatek, což nakonec začíná vést ke zdražování elektromobilů, a protože bující regulace zdražují i spalovací vozy, drahé je najednou všechno. Nová auta si tak znovu může dovolit méně lidí než před pár lety. To ovšem vede k poklesu objemu celkové produkce, kvůli čemuž by náklady mohly začít převažovat nad příjmy. O ty se navíc automobilky musí dělit s dealery. A právě proto začínají být nespokojené s dalším vzorcem, který jim přitom dlouhá léta hrál do karet.

Výrobci tedy prodejce začínají vyšachovávat ze hry a dělat z nich pouze jisté prostředníky. Zajistit mají pouze předání vozu zákazníkovi, ten však veškerý výběr i platbu provede online. Na tuto strategii nyní přesedá britské zastoupení Volva. Šéf této divize Jim Rowan, který byl dříve prezidentem společnosti Dyson, je totiž překvapen, že automobilka prodávající auta za jeden až dva miliony korun nejedná přímo se zákazníkem. Celý dekádami osvědčení obchodní model dokonce troufale označil za „vadný“.

Britské Volvo tedy přesedlá na prodej přes internet, kde zákazníci pochopitelně budou moci na něco jako slevy zapomenout. Dealerům pak bude vyplácen jen fixní poplatek za ono předání, na tvorbu ceny nebudou mít žádný vliv. Jak se přitom asi dá předpokládat, Švédové mluví o tom, kterak daný krok přinese pozitiva všem zúčastněným stranám. Že z toho ale nakonec nemusí profitovat nikdo - a bit bude v prvé řadě zákazník vyššími cenami a horšími službami -, jsme v minulosti zmínili již mnohokrát.

V důsledku přechodu na pevné ceny lze skutečně očekávat jen další zdražení, a tedy další odliv zákazníků. Řada dealerů navíc skončí či alespoň omezí svůj personál a nebude se tolik snažit. To ve výsledku zase povede jen ke snížení odbytu a novým problémům.

Automobilová branže se tak začíná chytat do pasti, jejíž vybudování sama podpořila a v jejímž rámci navíc mnohdy i přikládá ruku k dílu. Po více než sto letech vývoje se tak začínáme dostávat na stejnou úroveň jako na počátku 20. století. Tedy že nová auta si bude moci dovolit jen málokdo. Oproti minulosti však bohužel již nečekejme příchod někoho, jako byl Henry Ford a jeho Model T. Stejným směrem jako Volvo totiž chtějí zamířit prakticky všichni.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec