Autoforum

/

Foto: Fiat

Popravdě řečeno nemáme tušení, k čemu taková akce může být dobrá. Nastalá situace přesto jasně ukazuje, jak dalekosáhlé dopady může mít prodejní úpadek aut, jejichž výrobci vsadili vše na špatnou kartu.

Pomineme-li pár nových automobilek, které vznikly doslova z ničeho a z nuly mohly jen růst, nevíme o jediné, která by s elektrickými auty udělala štěstí v jakémkoli smyslu těchto slov. Nevíme o jediné, která by splnila sebeskromnější cíle s nimi spojené, jediné, která by otevřeně říkala, že na nich vydělává, pro kterou by byla zdrojem štěstí, cokoli takového. Přesto téměř všichni výrobci začali v jednu chvíli říkat, že dříve nebo později budou prodávat jen takto koncipované vozy. Jaký smysl to dává?

Pomineme-li přemítání o bizarním projevu tzv. stockholmského syndromu, tedy lásce k někomu (v tomto případě něčemu), co vás doslova týrá, žádné rozumné vysvětlení nás nenapadá. Je to jako kdybyste zítra v pekárně začali nabízet rohlíky z exkrementů, kupovalo je jen pár procent lidí a vy jste si po několika týdnech stejně řekli, že budete prodávat jen ty. Naprostá většina zákazníků by vám říkala, že ty rohlíky nejsou dobré, že zapáchají, že je nebudou kupovat za žádnou cenu, ale vy byste na to reagovali s tím, že neví, co je dobré, a maximálně tak na hranici krachu oznamovali, že rohlík z mouky se vrací.

Proboha, co by tohle bylo za byznys? Smál by se vám celý svět, je to pitomost. Když ale ekvivalent toho dělá možná 70 procent významných automobilových firem celého světa, tleská se tomu ve stoje.

Jednou z firem, která tímto směrem míří, je koncern Stellantis. Vzhledem k tomu, co po léta říkal jeho šéf, jsme si mysleli, že plány firmy s přechodem jen na elektrická auta jsou jakási z nouze ctnost, nedávno se ale ukázalo, že jsou míněny smrtelně vážně. Carlos Tavares dnes otevřeně bojuje za zákazy jiných než elektrických aut a v krizi se chytá se každého stébla. Je tedy ve výsledku i jeho odpovědností, že jemu podřízený Fiat kdysi nepochopitelně přešel s modelem 500 jen na elektrický pohon a až po jeho prodejním Fiasku mu zpětně dopřeje také spalovací pohon. Je to ale pozdě, dosavadní spalovací pětistovka musela skončit kvůli jiným regulacím a Fiat nyní měsíce nevyrábí tohoto modelu doslova ani kus, neboť zájem o něj se blíží nule.

Minimálně do 1. listopadu se situace nezmění a tento stav se neobejde bez následků. Vše zašlo až tak daleko, že se Tavares bude muset zpovídat výboru italského parlamentu, neboť sázka na špatnou kartu už teď hrozí nepříjemnými socioekonomickými důsledky. Vše se odehraje přesně za týden, tedy v pátek 11. října, jak potvrdil i přímo Stellantis. Podle firmy se Carlos T. pokusí parlamentu „poskytnout co nejkomplexnější obrázek o automobilové výrobě skupiny v Itálii”.

Poslanci chtějí od Tavarese slyšet hlavně o dlouhodobých plánech na výrobu Fiatů v zemi, jak informuje Reuters. S dosavadním vývojem, zmíněnými plány, a přesto pochopitelně nevyzpytatelnou budoucností bude ovšem pro Tavarese složité něco závazného říci. Italové na každý pád chtějí vědět, jaký je další postup Stellantisu, neboť firma je významným zaměstnavatelem v zemi a je jasné, že bez prodejů nebude nejen výroba, ale ani pracovní místa s ní spojená.

Bude to patrně jedna velká taškařice, jakýsi morální rozměr tohoto dostaveníčka ale podceňovat nelze. Popsané je přesně tím dopadem sázky na špatného koně, před kterým léta nejen my varujeme. Tohle přece není hra, není to tak, že se změní pár čísel v Excelu a karavana jede dál. Jakékoli výrazné snížení efektivity fungování automobilového sektoru bude mít dalekosáhlé následky minimálně pro země, ve kterých tento průmysl něco znamená. Ale protože je svou velikostí významný pro celou Evropu, stěží zprostředkovaně nezasáhne celý kontinent. A kvůli čemu? Kvůli tomu, že někdo vybral rohlíky z exkrementů jako to jediné, co se bude prodávat v pekárnách? Je to skutečně jen nesmyslné sebemrskačství, víc nic. Nebylo by lepší dělat zase „normální věci”, které chce někdo kupovat?

Zdroje: Reuters, Stellantis

Petr Miler