Autoforum

/

Foto: Karlsruher Institut für Technologie

Žádný explicitní zákaz či příkaz od určitého data, takové věci EU nedělá. Brusel si podle profesora Thomase Kocha upravil návrh nové emisní normy tak, aby prošlo jen to, co potřebuje.

Již nějaký ten pátek se v Evropě mluví o návrhu emisní normy Euro 7, která by měla začít platit od roku 2025. Brusel by byl rád, kdyby na její schválení došlo nejpozději do konce příštího roku, pokud ovšem norma projde v navrhované podobě, pak je jisté, že za čtyři roky si lidé na starém kontinentu nebudou moci koupit nic jiného než elektromobil. Homologovat by totiž nebylo možné ani hybridní auta. Odměnou za to ovšem nebude čistější ovzduší, jakkoliv se jím Evropská unie zaklíná - dle profesora Thomase Kocha, motorového experta z Technologického institutu v Karlsruhe, je veškerý tlak pouze politikařením schovávajícím se za ušlechtilé cíle.

Koch uvádí, že původně existovaly hned tři návrhy podoby normy Euro 7, za kterými stály vědecké kapacity. EU si ale nevybrala ani jeden - vzala ten nejtvrdší, který si následně sama přitvrdila. Učinila tak bez konzultace s autory původní koncepce, byť se nyní jejich jmény zaštiťuje. Proč, jistě není třeba dlouze rozebírat. Pokud by se tak stalo, dostal by se do hry i zdravý rozum, který v těchto záležitostech chtějí politici vymýtit ještě spíše než koronavirus, který ostatně jejich zeleným snahám jen napomohl. I kvůli příchodu pandemie totiž dotace na elektromobily vystoupaly až na takovou výši, že si lidé některé modely mohou pořídit zdarma.

Dle profesora Kocha je již ze samotného návrhu patrné, že nejde o nic jiného než o cílenou likvidaci spalovacích motorů a omezení individuální mobility. Pokud totiž v budoucnu lidé na elektromobily dosáhnou, bude se jednat spíše o ty levnější. Tedy vozy s menšími bateriemi a nižším dojezdem, kvůli kterému lze na dálkové trasy pomalu zapomenout. Dovolit si je tak budou moci pouze bohatší lidé, pro které koupě elektromobilů s vyšší kapacitou nebude až takový problém.

Dle Kocha přitom EU bere elektromobily jako jediné možné řešení, přestože alternativ je velké množství. Tou asi nejlepší je podle něj přechod na syntetická paliva, což by životnímu prostředí pomohlo více - jejich výroba sice není tak efektivní, ale dá se zajistit, aby probíhala jen z obnovitelných zdrojů a odpadají veškeré investice do vývoje a výroby nových aut či stavby nezbytné infrastruktury. Automobilový expert totiž poukazuje na skutečnost, že pro redukci emisí jsou elektromobily řešením pouze v těch zemích, kde elektrická energie vzniká z naprosté většiny ve vodních, solárních či větrných elektrárnách, jinak je jejich emisní stopa horší než třeba u dnešních dieselů.

Koch v tomto ohledu poukazuje především na jeho domovskou zemi, Německo, které na zavedení elektromobility tlačí velmi intenzivně. Přitom právě tato země primárně spoléhá na spalování fosilních paliv. V důsledku toho tak elektromobily produkují mezi 80 a 100 miligramy NOx na kilometr, což je více než u dieselů, u CO2 je situace podobná. Pokud by to tedy EU s životním prostředím skutečně myslela tak, jak deklaruje, pak by v podstatě elektromobilita nebyla jen slepou, ale spíše zakázanou uličkou.

Vlak je ovšem rozjetý již příliš, aby jej něco mohlo zastavit. Nakonec i proto, že uhlí do kotle přikládají samotní výrobci aut, kteří do alternativního pohonu již investovali obrovské peníze. A pokud by nyní za jeho široké přijetí nelobbovali, hrozily by jim ještě větší ztráty. Takto ovšem mohou vyhlížet sklizeň již zasazeného ovoce, která se ještě rozroste o úspory spojené se mzdovými náklady. Pokud totiž elektrifikace bude masovou, bude se také masově propouštět.

Kromě toho je třeba připomenout, že na ony dotace musí vlády někde brát peníze. A bude jich třeba daleko více, pokud jen v Německu dojde k prodloužení vládních stimulů až do onoho roku 2025. Politici je budou hledat na jediném místě, a to v kapsách daňových poplatníků, z nichž mnozí nemají ani dostatek financí na to, aby si pořídili modernější spalovací vůz. Nyní ale budou dlouhodobě nuceni k tomu, aby ostatními přispěli na elektromobil zvýšenými daněmi z paliv a dalšími novými odvody.

Suma sumárum tak lze normu EU7 v dnes navrhované podobě brát jen jako zlo, které ničemu nepomůže a životní prostředí může leda zhoršit. O dalších zmíněných dopadech ani nemluvě. Vize takové budoucnosti je poněkud chmurná a i když se proti ní ozývají takové kapacity, jako je profesor Koch, nepředpokládáme, že by se EU vydala jiným směrem. Ostatně, kolikrát v minulosti své nesmyslné návrhy přehodnotila?

Zdroj: Focus

Petr Prokopec