Autoforum

/

Foto: Ford

Automobilka si vyžírá do dna následky svého nesmyslného strategického rozhodnutí učiněného teprve před 5 léty a zaměstnanci na to doplácejí též. Pro jejich pocity máme pochopení, zlobit se ale nelze na ty, kteří se dnes léta křivený trh pokoušejí dát znovu do pořádku.

Zhruba třetinu roku trávím na venkově, kde kromě větší podlahové plochy, než jakou mi nabízí byt v Praze, můžu počítat rovněž s nižšími cenami potravin. Když v hlavním městě kupříkladu vlezu do typické cukrárny, s cenou zákusku se pod 100 Kč povětšinou nedostanu. Stačí se však přesunout o zhruba 100 kilometrů dál a rázem za takovou sumu koupím zákusky i tři nebo čtyři, kolikrát dokonce i lepší.

Tento nepoměr nezmiňuji proto, abych do společnosti vnesl další rozkol. Je spíš oslím můstkem k pochopení jiného dění. Poukázat chci hlavně na to, že pokud chcete někde něco s úspěchem prodávat, musíte se charakter vaší nabídky co nejvíc přiblížit charakteru poptávky, která na tom či onom místě po té či oné věci existuje. Pokud si budete chtít otevřít cukrárnu na venkově s tím, že tam budete prodávat „pražské věci” za pražské ceny, zanedlouho vám nezbude než zavřít krám, skoro nikdo tam na to nebude zvědavý.

Mnohé automobilky ale v posledních letech působí jako podnikatelé, kteří chtěli přesně s touto strategií uspět. Místo levných spalovacích aut tedy začaly tlačit na dražší elektromobily s horší využitelností, nižší zůstatkovou hodnotou atp., než jsou ekvivalentní spalovací vozy, na něž jsou lidé zvyklí a ještě dekády jich budou přinejmenším plné bazary. Něco takového nemohlo fungovat, však většina lidí si nové auto nekupuje z plezíru, ale s konkrétním účelem, který s horší náhradou lépe nenaplní.

Není to žádná velká věda, k pochopení této zákonitosti nepotřebujete několik doktorátů, postačí vám prostý selský rozum. Ten se však u výrobců aut stal nedostatkovým zbožím. Proto by se automobilky neměly ani v nejmenším divit, že jejich někdejší zelené plány se rozkládají rychleji než pověstné domečky z karet, neboť žít dokážou jen v prostředí dotací, regulací a dalších tržních omezení. Něco takového nikdy nemůže dlouhodobě fungovat.

Víc a víc negativních zkušeností s tím má Ford, který na elektromobily před 5 léty vsadil prakticky vše. A nebyla to jen teoretická vize či zbožné přání, byl to reálný obchodní plán. Modrý ovál měl dokonce tak velké oči, že se ve spolupráci se společností SK One zavázal k investici ve výši více než 236 miliard korun do několika továren na baterie rozesetých napříč USA. Do loňského podzimu, kdy se prodeje elektromobilů v Americe zhroutily, ovšem stihnul postavit a otevřít pouze tři. Jednu si pak naštěstí nechali Korejci.

Fordu přesto zůstal podnik v Kentucky, který nyní zavřel po pouhých čtyřech měsících fungování, jak informují The New York Times. 1 600 lidí tak dostalo padáka a nepředpokládáme, že by v podobném oboru našli znovu místo. Je to jistě frustrující, ale kdo za to může? Ti, kteří podlehli iluzi udržitelnosti žití z peněz „těch druhých”, neboť fungování takové továrny stálo jen a pouze na přerozdělování - Ford je postavil z dotovaných peněz a vyrábět v nich chtěl věci, které jsou prodejné jen za cenu jejich dotování. To nyní zmizelo a žádný reálný obchodní model nezbyl.

Guvernér Kentucky Andy Beshear by se tedy měl zlobit na politiky, kteří začali ty vzdušné zámky stavět, a management Fordu, který si myslel, že se v nich dá bydlet. On se ale zlobí na současnou americkou administrativu, jenž tyto nesmyslné a neudržitelné věci zrušila. „1 600 lidí z Kentucky přišlo o práci jen proto, že Donald Trump tlačil svůj velký špinavý zákon, což zrušilo kredit, který lidi vedl k zájmu a ke koupi elektromobilu,“ uvedl pro Timesy.

Beshearovi tedy zjevně ani teď nedochází to, co jsme naznačili výše. Tedy že se Ford otočil k zákazníkům zády a s pomocí vládního kreditu chtěl na venkově prodávat drahé zákusky. Je pikantní, že někteří vyhození zaměstnanci oné továrny mají z věci víc rozumu než místní politická reprezentace. Timesy citují třeba Joe Morgana, podle nějž „Ford jednoduše udělal špatné rozhodnutí, když přišel s F-150, který chtěl mít elektrický“. I jeho kolega Derek Doughtery pak dodává, že zodpovědnost leží na značce. A leží, selský rozum, víc nic.

Samo jsme ostatně před tímto vývojem Ford mnohokrát varovali. Pokud totiž vyrábíte cokoli pro lidi, je sice pravdou, že musíte jít v souladu s legislativou, zároveň ale musíte mít v první řadě na paměti své zákazníky. Jakmile tak neučiníte, budete se po nějakou dobu plácat na místě, než nakonec skončíte hluboko pod hladinou. K uznání vlastních chyb se však manažeři mají stále méně, o politicích ani nemluvě.

Zdroj: The New York Times

Petr Prokopec