Autoforum

/

Foto: Stellantis

Bývala to automobilová velmoc, domov firmy, která dokázala opakovaně vítězit ve Formuli 1 a posílat do světa stroje jako Renault Clio V6. Peugeot ovládal světové šampionáty v rallye a i Citroën proslul řadou nekonvenčních nápadů. Proč se tedy zrovna ve Francii stává z aut veřejný nepřítel číslo jedna? Už to nezastírá ani šéf posledních dvou zmíněných značek.

Francie patří mezi světové automobilové velmoci. V této zemi nesídlí pouze Citroën, Peugeot a Renault či značky jako DS a Alpine, které pod ně spadají. Zmínit můžeme taktéž Bugatti, Ligier, PGO nebo Venturi. To jsou výrobci, kteří jsou dodnes činní, výčet těch zaniknuvších by pak byl hodně dlouhý. A protože třeba jedním z největších akcionářů Renaultu je francouzská vláda, člověk by čekal, že politici budou branži tvořící nemalý podíl na hrubém domácím produktu výrazně nakloněni.

V posledních letech se nicméně zdá, že automobil se pro francouzské zákonodárce stal veřejným nepřítelem číslo jedna. Nesmiřitelnou válku mu vyhlásila především starostka Paříže Anne Hidalgo, nicméně klacky létají pod kola ze všech stran. Zaváděny jsou až směšně nízké rychlostní limity, které nemají oporu v ničem. Spíše než vyšší bezpečnost přinesou více nehod, podobné je to pak se snahami o ochranu životního prostředí. Kde totiž lidé jezdí s očima na tachometru a na nižší převodový stupeň, tam dobro opravdu nelze čekat.

Nejde nicméně jen o to, v mnoha oblastech totiž dochází na rušení parkovišť. Policie pak dostala nová zařízení, jimiž může lépe sledovat, zda lidé nepřekračují hlukové či rychlostní normy. A pokud ano, pak musí čelit pokutám tak vysokým, že jim pomalu už nezbude ani na provaz. Natož pak na jakkoli zajímavé auto, která jsou ve Francii předmětem tak obrovského zdanění.

Něco takového začíná být pro výrobce problémem. Šéf Renaultu Luca de Meo ostatně může jen vzpomínat na to, kdy chystal novou strategii zvanou Renaulution. Politici ji odkývali jen pod podmínkou, že nedojde na uzavření žádné z francouzských továren. To ovšem znamená, že podniky pojedou jen na část své kapacity, neboť v důsledku deformace trhu a oné averze lidí kupují nová auta stále méně.

O problémech nicméně mluví i Carlos Tavares, šéf koncernu Stellantis. Ten v rozhovoru pro deník Le Parisien dokonce uvedl, že se Francie stala „autofobní zemí“. Souběžně s tím znovu zkritizoval také nucenou elektrifikaci. Jak totiž dodal, pokud si zákazníci nebudou moci dovolit koupit nové produkty, pak jednoduše zůstanou u těch starých. Či sáhnou po elektromobilech z Číny, které budou levnější než jejich evropská konkurence.

Tavares v tomto ohledu naráží hlavně na to, že Říše středu prakticky kontroluje veškerý obchod s vzácnými kovy. Bez těch se nicméně současné elektromobily neobejdou. A jelikož jakékoli jiné v autech použitelné baterie jsou zatím hudbou budoucnosti, ještě nějakou chvíli tomu tak i bude. To ale Číně dává značnou výhodu, neboť s cenou může manipulovat ve prospěch domácích výrobců.

Ona autofobní strategie, kterou razí politici, dobře snad dopadnout ani nemůže, nakonec jí ani obyčejní lidé nejsou nakloněni. To se ukázalo i při nedávné prezidentské volbě, ve které kandidovala také Hidalgo. Ta nicméně skončila na desátém místě z dvanácti uchazečů. I proto Tavares varuje před následky a doporučuje, aby politici tolik netlačili na pilu. Něco nám ale říká, že ti leda přitlačí, racionální jednání evropskou politiku dávno opustilo.

Zdroj: Le Parisien

Petr Prokopec