Autoforum

/

Foto: Patrick Seeger, dpa

Po posledních volbách a schválení vládního prohlášení, které něco takového výslovně staví mimo hru, se neomezená rychlost na Autobahnech zdála být „v suchu”. Jenže není, mimo jiné i kvůli Ukrajině.

Svobodomyslní lidé se na cesty autem po Německu obvykle vydávají s nadšením. Nechme nyní stranou, že po spatření intenzity tamního provozu po většinu týdne je to zase přejde, přesto je lákají dálnice s žádným paušálním rychlostním omezením. Něco takového je ale trnem v oku zejména rudým a zeleným politikům, kteří jsou v posledních letech na koni. Ti se rozhodli zavést státem diktovaná omezení do všech oblastí života, a proto soustavně pracují na tom, aby byl nějaký limit zaveden.

Ohání se bezpečností, což je naprostý nesmysl. I kvůli tomu, že se motoristé nemusí soustředit na tachometr a místo toho věnují pozornost samotnému řízení, jsou německé dálnice jedněmi z nejbezpečnějších vůbec. V důsledku toho tedy němečtí politici začali mluvit také o emisích. Ani to se neukázalo být dostatečně silným motivem vzhledem k minimálním očekávaným přínosům a rizikům značného zhoustnutí dopravy pramenícím v tvorbu dlouhých kolon. To by naopak emise zvýšilo.

Ale není větší chyby než přestat zkoušet, řekli si dotyční. Aktivisté tak nejnověji požadují, aby nejvyšší povolená rychlost 130 km/h byla zavedena alespoň dočasně, jako tomu ostatně bylo v 70. letech téměř na celém světě. Skoro nikde nezavedli rychlostní limity kvůli bezpečnosti, omezení byla naopak do té doby rušena, motivací byla ropná krize a snížení spotřeby paliv. Jak to dopadlo, víme všichni - i když následkem v žádném případě nebyla nižší nehodovost, limity s námi zůstaly dodnes a nyní jsou největším zaklínadlem bezpečnosti provozu. I když v Německu se jezdí rychleji i bezpečněji.

Němci tedy chtějí tímto způsobem uškodit Rusku, neboť od snížení tempa si slibují také snížení spotřeby. Do Moskvy tak přestanou proudit miliardy, z nichž je financována invaze na Ukrajinu. Dle ministra dopravy Volkera Wissinga ale tento krok není možný, neboť Německo nemá na skladech dostatek dopravních značek.

Pokud by navíc dané opatření bylo skutečně pouze dočasné, ve výsledku by Německo spíše znovu škodilo samo sobě. Ve chvílích, kdy peníze skutečně potřebuje, by je totiž vyhazovalo takříkajíc z okna. Kromě toho Wissing dodal, že zavedení limitu je „extrémně kontroverzní“ a „velmi silně rozděluje společnost“. Proto je dle něj třeba případnou legislativu opravdu důkladně připravit. Žádné unáhlené kroky tak prý nejsou v plánu.

Co se ovšem odehrává na federální úrovni, neplatí o iniciativách jednotlivých spolkových zemí. Minulý týden se konala Konference ministrů životního prostředí, kteří se postavili za to, aby bal dočasný limit zaveden. Proti tomu se sice původně stavělo Bavorsko a Severní Porýní-Vestfálsko, nicméně politici obou států nakonec uvedli, že se zbytkem země budou takříkajíc držet basu. Dočasný limit tak byl touto cestou schválen, prozatím ale jde o spíše symbolický krok.

Aby totiž limit byl skutečně zaveden, je třeba schválení na spolkové úrovni. Kromě toho se jednotlivé státy zatím ani neshodly na jeho konkrétní podobě. Uvádí pouze, že jde o řešení, které lze aplikovat poměrně rychle. Zjevně se k nim tedy nedonesla Wissingova slova o nedostatku značek. Nicméně tu máme další stupňování tlaku na spolkovou vládu. Znovu se tak chce říci, že je jen otázkou, kdy se tak stane. I kdyby to bylo na oko dočasně, dopadne to stejně jako v 70. letech minulého století.

Zdroj: Automobilwoche

Petr Prokopec