Autoforum

/

Foto: Daimler

Jedno svérázné řešení místo druhého nakonec zvolil německý Daimler v případě své továrny v Hambachu. S ohledem na nové plány do budoucna tuto továrnu nepotřebuje vůbec, prodat ji ale není jen tak.

V létě jsme vás informovali o tom, že Daimler chce prodat jednu ze svých továren. Šlo o fabriku na Smarty ve francouzském Hambachu, kterou ale nechtěl prostě prodat - chtěl skrze ní získat peníze na další restrukturalizaci a plánoval v ní dále vyrábět tatáž aut. Hledal tedy kupce, který mu ji okamžitě po převzetí opět pronajme, což firmě finančně uleví a na jejím fungování nic nezmění.

Takový kupec se ale buď nenašel, nebo automobilka s ohledem na ohlášené zeštíhlování další výrobu na tomto místě nevyužije - i současné Smarty se mají co nejdříve začít vyrábět v Číně, třebaže původně se tak mělo stát nejdříve v roce 2022. Tak či onak se našel jiný kupec, Ineos Automotive, automobilová divize chemického gigantu Ineos britského miliardáře Jim Ratcliffa, který by rád fabriku využil pro výrobu svého Grenadieru. Pokud máte pocit, že tady příběh, končí, jste na omylu - teprve zde začíná.

Ačkoli Hambach nezní jako úplně francouzské město, ve Francii ale leží a udělat cokoli podobného v této zemi vyžaduje souhlas odborů a vlády. A tak si obě strany mohly klást své podmínky, jejichž splnění musí prodeji předcházet. A nejsou pro Daimler ani Ineos úplně jednoduché, v podstatě vyžadují, aby továrna byla prodána i se zaměstnanci.

Podmínkou odborů i vlády tedy je, aby na místě probíhala nějaká výroba do doby, než fabriku převezme Ineos a byla tak zajištěna kontinuita při zaměstnávání asi 1 600 lidí, kteří v ní pracují. Vláda konkrétně říká, že po Daimleru požaduje, aby v továrně dále probíhala přímo výroba Smartů do stejného momentu, nebo byla zaměstnancům nabídnuta jiná práce, aby nemuselo dojít k jejich propuštění. Kupec pak všechny bude muset znovu zaměstnat.

Pro Ineos jsou podmínky zjevně akceptovatelné, a tak jen projevil potěšení nad tím, že koupi továrny schválila místní rada zaměstnanců. Zrovna její nadšení ale bylo omezené, neboť současně konstatovala, že pochybuje o úspěchu vozu, protože auta se spalovacím motorem „může být ve druhé polovině této dekády složité prodat”.

To je celé poněkud tragikomické - od faktu, že o prodeji továrny do značné míry rozhodují zaměstnanci, až po to, že si neuvědomují pozici tohoto off-roadu a zpochybňují budoucí úspěšnost produktu, který chtějí vyrábět. Je to drsný stroj do nepohody, který musí fungovat kdekoli ve světě a v takovém případě nic jiného než spalovací motor nepřipadá dost dobře v úvahu. Nemluvě o tom, že pokud Ineos neprodá víc jak 10 tisíc těchto aut v EU za rok, standardní pravidla Bruselu se na něj nevztahují. A pokud jich nebude ani 1 tisíc, nevztahují se na něj žádná. Že by klientela podobných aut chtěla od roku 2025 v masivní míře jiné než spalovací motory, si dovolíme pochybovat.

Daimler se bude muset rozhodnout, zda podmínky přijme, asi pro něj ale bude pořád snazší vymyslet, co bude do určité chvíle v Hambachu dělat, než hledat jinou cestu. Neboť i kdyby ji našel, s odbory se bude muset domluvit stejně.

Čekejme tedy, že tato transakce proběhne a Grenadier bude vznikat na půdě Evropské unie, což se vzhledem k brexitovým komplikacím Ineosu navzdory jiným nevýhodám hodí. Kdy přesně a za jakou cenu továrna změní majitele, bud muset být teprve upřesněno.

Ten v ní bude vyrábět svůj Grenadier. Transakci jsou odbory nakloněny, i když o úspěchu samotného auta pochybují. Foto: Ineos Automotive

Zdroj: Auto News

Petr Miler