Autoforum

/

Foto: Reiter Engineering, tiskové materiály

Originál je opředen mýty i kvůli jeho krutému osudu, dnes by ale stejně nebyl k užitku. Jeho moderní nástupce by mohl dopadnout lépe, nadšencům do aut při penězích totiž pořádně zjednoduší život při jejich největší kratochvíli.

V padesátých letech minulého století Mercedes-Benz dosahoval na závodních tratích obrovských úspěchů. Jenže zatímco jeho okruhové speciály byly velmi rychlé, o autech, které je převážely mezi jednotlivými závody, se to říci nedalo. A nešlo jen o jejich tempo, ale také o obsluhu spojenou s nakládkou a vykládkou. I když tedy některé okruhy od sebe nebyly příliš vzdálené, značka potřebovala několik dnů na to, aby závoďák přesunula z jedné lokace do druhé.

V roce 1954 se proto Němci uchýlili k revolučnímu počinu a představili tzv. Renntransporter. Psali jsme o něm, vznikl na šasí Mercedesu W120 Ponton, ke svému pohonu ovšem používal třílitrový šestiválec ze sportovního modelu 300 SL alias Gullwingu. Byl sice upraven taky, aby se hodil pro velké a těžké auto, takže jeho maximální výkon klesl z 215 na 192 koní, i tak dokázal dosáhnout nejvyšší rychlosti 170 km/h. To bylo tehdy vysoké tempo i na osobní silniční vozy.

Z dlouhé služby se ovšem Renntransporter netěšil. Mercedes jej připravil pro sezónu 1955, kdy s ním přivezl 300 SLR do Le Mans, ten rok ale došlo na dodnes nejtragičtější nehodu v historie aut, neboť vůz třícípé hvězdy po nehodě vlétnul do davu diváků, z nichž 84 zabil. Německá automobilka se poté z motoristického sportu okamžitě stáhla, čímž se Renntransporter stal zbytným. A aby snad nepřipomínal nešťastnou historii, byl zničen. V muzeu Mercedesu tak dnes najdete pouze jeho repliku, originál už neexistuje.

Mohlo by se zdát, že tím nám příběh končí, jenže opak je pravdou. Jen je třeba přivést do hry společnost Reiter Engineering, která se dosud věnovala hlavně vývoji, ladění a testování závodních aut. Jako taková se tedy také potřebuje přesouvat mezi jednotlivými okruhy, ideálně pak rychle a efektivně. Dosud ale musela spoléhat na cizí techniku, což jí příliš nevyhovovalo. A proto vyvinula vlastní stěhovák zvaný Orca, který má s Renntransporterem mnoho společného.

V jádru jde totiž o Mercedes Sprinter, který se dočkal speciální nástavby. Ta je z karbonu, což jeho pořízení sice prodraží, ovšem zároveň vede k nízké hmotnosti. Orca tak dokáže převážet závoďáky o hmotnosti maximálně 1,6 tuny, s nimiž ovšem neváží více než 3,5 tuny. Díky tomu za její volant může usednout kdokoliv, kdo má řidičské oprávnění skupiny B. Není tedy třeba si dělat „papíry“ na náklaďák, což byla dosud pro řadu nadšenců překážka.

Protože je Orca klasifikována jako osobní vůz, může její řidič navíc zašlápnout plynový pedál s pořádnou razancí - samozřejmě s ohledem na drahocenný náklad. Podobně jako u Renntransporteru činí jeho maximálka 170 km/h, díky uzavřené karoserii tu ovšem máme o něco efektivnější provoz. Nástavba navíc dokáže pobrat i servisní zázemí, což je taktéž nesporná výhoda.

Myšlenka někdejší ikony Mercedesu tak žije dále, i když v trochu nudnějším hávu. Také bude jistě levnější než unikátní speciál s motorem ze supersportu, o cenu se s námi ale Reiter Engineering zatím nepodělil. Tak jako tak víme, že bychom jeden chtěli - převážet relativně efektivně sportovní auto třeba na Nordschleife po německé dálnici stosedmdesátkou... To by se nám tuze líbilo.

Novinka navazuje na legendární Renntransporter třícípé hvězdy z 50. let minulého století, který byl naneštěstí zničen. Foto: Mercedes-Benz

Zdroj: Reiter Engineering

Petr Prokopec