Autoforum

/

Foto: Matti Blume, Wikimedia Commons, CC ASA 4.0

Argumentaci šéfa třícípé hvězdy rozumíme a dokonce nemáme problém jeho argumenty přijmout za své. V jeho případě ale ani za mák nevěříme tomu, že jsou míněny upřímně. Ola Källenius má hned dva velmi dobré důvody být průhledně oportunistický.

Která z dnešních velkých automobilek si přeje otevřený trh, minimum regulací a maximum motivující konkurence? No žádná, ani jedna, všechny by byly nejraději, kdyby jim někdo zaručil úspěch a ochránil je před vstupem nových soupeřů.

To je také hlavní důvod, proč tolik velkých automobilových firem slepě naskočilo na elektrickou vlnu - měly vidinu, že ošidnou budoucnost najednou někdo naplánuje, že jim někdo dopředu řekne, co se za 10 nebo 15 let bude kupovat, kdo takovým věcem předem zajistí odbyt. A současně vystaví potenciálním soupeřům miliardové hranice vstupu do odvětví, ve kterém by každá z těchto firem byla nejlépe sama a diktovala si podmínky, za kterých budeme kupovat její vozy.

Tak to je. A byť to zní nepěkně, je to svým způsobem přirozené. Kdyby to bylo jinak, kdyby tyto firmy naslouchaly trhu, jak někdy rády tvrdí, nikdy by neslibovaly přechod jen na elektrická auta v horizontu pár let v momentě, kdy třeba Mercedes-Benz prodává v Česku i letos 61 procent dieselů, 23 procent benzinů a 3,9 procenta elektromobilů. A není to tak, že jde o nějaké lokální specifikum a zatímco „německá matka” bojuje za elektromobily, „česká dcera” křičí, že potřebuje diesely. Ani místní zastoupení značky nechce slyšet, co kdo opravdu chce, to je pro něj druhotné.

Ani za mák tak nevěříme slovům Oly Källenia, generálního ředitele Mercedesu, která pronesl pro Financial Times v probíhající diskuzi o možném zvýšení cel na dovoz čínských aut. I když také pro Mercedes jsou Číňané hrozbou, postavil se proti tomu a dokonce otevřeně zatoužil po jejich zvýšení. Jeho argumentace je pak jedním slovem směšná.

„Nezvyšujte cla,” řekl Källenius. „Jsem proti, myslím, že bychom měli jít opačnou cestou: Vezměte cla, která máme, a snižte je,” dodal. Podle něj je export čínských značek do Evropy „přirozeným konkurenčním vývojem, který se musí setkat s lepším produktem, lepší technologií, větší agilitou”. „To je tržní ekonomika. Nechte konkurenci, ať si s tím pohraje,” uvedl dále.

Jeho slova sama o sobě směšná samozřejmě nejsou, tohle je pohled, který bychom v jiných kulisách podepsali. Ale z Källeniových úst tak nevyznívají. Jak může člověk, který roky vehementně volá po vnucování elektrických aut svým vlastním (!) zákazníkům, tedy volá po naprostém popření základních tržních mechanismů, najednou seriózně horovat za tržní ekonomiku? Z jeho úst to nepůsobí ani trochu věrohodně. Proč tedy taková slova říká?

Je to nepochybný oportunismus, který může mít dva důvody, klidně oba současně. V prvé řadě je třeba říci, že voláním po clech na čínská auta by si Källenius řezal větev, na které se mu jistě dobře sedí. Dvěma největšími samostatnými akcionáři Mercedesu jsou čínské subjekty, které s víc jak 20% podílem firmu efektivně ovládají. A to poslední, co si přejí, je, aby manažer „jejich” firmy vystupoval proti jejich vlastním obchodním zájmům. Jak Eric Li, tak koncern BAIC mají své rozsáhlé investiční zájmy v Evropě a cla si rozhodně nepřejí.

Tím méně „konspiračně” znějícím důvodem je, že sám Mercedes má velké zájmy v Číně, kam potřebuje svá auta vyvážet s minimálními cly. Källenius se jistě bojí, že když cla zvýší EU, Čína zareaguje stejně. A to Mercedesu opravdu nepomůže, větší trh na celém světě nemá, za velkou zdí prodává polovinu všech aut a otevřeně se děsí toho, že jich bude méně.

Oba jeho reálné zájmy jsou pochopitelné. Ale stavět je navenek za mlhu volání po volném trhu, který dávno neexistuje a kterému Mercedes svými faktickými kroky soustavně oponuje? To je skutečně komicky absurdní.

Zdroj: FT

Petr Miler