Autoforum

/

Foto: Stephane Mahe, Reuters

Kolik varovných signálů budou muset automobilky ještě dostat, aby pochopily, že se nachází na scestí? Nová auta jsou pro zákazníky zajímavá o tolik méně, že už o jejich koupi ve většině ani neuvažují. A není to jen sociální problém, odmítá je i stále více dobře situovaných lidí.

Už déle než dekádu platí, že nová auta nejsou vyvíjena primárně s ohledem na potřeby zákazníků, ale hlavně s ohledem na politicky a úředně definovaná omezení. Nelze jim upřít, že umí být rychlejší, úspornější, pohodlnější i bezpečnější než kdy dříve, pojetí spousty jejich aspektů se ale vzdaluje tomu, co by si kupující přáli. Dalo by se to snášet lépe, kdyby nabízely vysokou hodnotu za peníze, jenže jejich ceny v posledních letech rostou naprosto nepřijatelným tempem. Kdyby přitom šlo o posun o nějakých pět či deset procent, není to problém, jenže ono zdražení je opravdu šílené. Koneckonců třetí generace Škody Octavia startovala o zhruba 200 tisíc korun níže, než za kolik si můžete pořídit tu čtvrtou (339 900 Kč versus 519 900 Kč). Přitom jde ve své podstatě o to samé auto, čtyřka je spíše velký facelift trojky.

Tuto situaci dále zkomplikoval chaos a trhliny v dodavatelských řetězcích, kvůli čemuž vám nikdo není schopen jasně říci, kdy vám objednané auto dorazí. Jisté je pouze to, že nepůjde o dny či týdny. Místo toho jsou ve hře měsíce či dokonce roky. Na něco takového ovšem nikdo není zvědavý, zvláště ve chvíli, kdy světem ještě zmítá rekordní inflace, takže vlastně ani nevíte, kolik vás nakonec auto bude stát. Nemluvě o tom, jestli vám na něj zbydou peníze. Opomenout nesmíme ani energetickou krizi a stále dražší pohonné hmoty a ještě rychleji zdražující elektřinu. Tedy jinými slovy, proti novým vozům stojí snad všechny myslitelné okolnosti.

Ve finále tedy není překvapením, že o ně lidé přestávají mít zájem. Dle červencového průzkumu společnosti GfK AutoMobility o koupi nového vozu ani neuvažuje hned 57 procent dotázaných zákazníků, což je nejvyšší číslo od roku 2016. Co se pak týče generací Y a X, tedy klientely ve věku 25-42 a 43-57 let, pak v příštích dvou letech o koupi nového auta uvažuje pouze 37 procent dotázaných. To je o 8 procentních bodů méně než v roce 2020. Totéž pak platí pro tříměsíční, šestiměsíční a roční horizont.

Co je ovšem na celé věci nejzajímavější, to je obrat u domácností se středními a vysokými příjmy. V případě lidí, kteří ročně vydělají 50 až 100 tisíc dolarů (cca 1,2 až 2,4 mil. Kč), totiž nákup nového vozu v příštích třech měsících plánuje jen 44 procent zákazníků, tedy o 10 procentních bodů méně než v roce 2020. O stejných 10 procentních bodů naopak vzrostl zájem těchto lidí o ojetiny. U klientely s ročním příjmem přes 150 000 USD (3,6 mil. Kč) pak s koupí nového vozu počítá 72 procent lidí, i to je však 5procentní pokles.

Pro automobilky je přitom asi největším varovným signálem skutečnost, že pouze 21 procent dotázaných bere současnou dobu jako ideální k pořízení nového vozu. Branže je na tom tedy podobně jako v roce 2008, tehdejší ekonomická krize však byla krátkodobého charakteru. Ceny aut navíc před čtrnácti lety byly na zcela jiné úrovni. Vozy navíc byly stále vyvíjeny primárně pro zákazníky.

Zas a znovu tak jen můžeme zaslat varovný vzkaz zejména těm výrobcům, kteří až přespříliš věří tomu, že jim odbyt zajistí politici a tlačí jen a pouze na elektrickou notu. Pro takové vozy totiž opravdu existuje jen úzká cílová skupina, u níž navíc již došlo z velké části na uspokojení jejích potřeb. Začíná tak být zřejmé, že budoucí registrace nových aut budou ve srovnání s těmi z minulých let zásadně nižší. Ve finále se tak nebudou propouštět desítky tisíc lidí, ale spíše stovky tisíc.

V případě politiků se přitom opravdu nedá očekávat, že by zatáhli za záchrannou brzdu. To by museli mít kontakt s realitou, o který však přišli již dávno. Výrobci aut by proto alespoň pro jednou měli zapomenout na vzájemnou nevraživost. Místo toho je zapotřebí táhnout za jeden provaz a sdělit zákonodárcům, že pokud neskončí s nesmyslnými zelenými tlaky, mohou se připravit na nekonečné fronty před pracovními úřady. Pochybujeme, že se něco takového stane - situace se nejspíše bude muset nejprve ještě podstatně zhoršit, než se bude moci stát znovu lepší.

Zdroj: GfK AutoMobility

Petr Prokopec