Autoforum

/

Foto: Tisková kancelář prezidenta Turecké republiky

Spousta lidí už si na to ani nevzpomene, teprve před třemi roky se ale Turecko ocitlo v podobné pozici jako dnes Rusko. Jeho tehdejší hříchy se dnes ovšem zdají být nicotné vedle těch ruských, a tak je rázem vše zapomenuto.

Není lehké si dnes vzpomenout na to, co se dělo před válkou na Ukrajině a před příchodem koronaviru. U většiny lidí tyto události vytěsnily z paměti většinu ostatních vzpomínek na to, co se odehrálo dříve. A pokud už někdo zvládá šátrat v paměti lépe, pak si vybavuje spíše jen obrysy, ne detaily. Tendence zapomínat je nakonec přirozená, zvláště pokud se jedná o události, které se nás dotýkají jen okrajově.

Jednou ze skutečností, na které dnes asi již málokdo vzpomene, byla snaha Volkswagenu vybudovat novou továrnu v Turecku. V té se mělo produkovat zhruba 300 tisíc aut ročně, přičemž dvě třetiny by připadaly na Passat a zbytek na Škodu Superb. Němci do podniku a jeho okolí hodlali nainvestovat 33 miliard korun, ve finále ale nakonec do země nezamířil ani haléř. Důvodem byl vpád turecké armády do Sýrie.

Stejně jako se nyní celý svět tváří přísně na Rusko, tvářil se před třemi lety také na Turecko. Spojené státy tak proti Turecku vytáhly sankce podobně jako jiné země. A VW Group se nakonec rozhodl, že Passat a Superb se budou vyrábět na Slovensku. Vypadalo to jako uzavřená kapitola, jenže v mezičase se objevil nový a větší nepřítel, který na Erdoganovy hříchy nechává zapomenout - Rusko a jeho prezident Vladimír Putin. Že v Turecku byla a nadále jsou potlačována lidská práva, rázem málokoho zajímá.

Turecko tak opět začíná lákat automobilky, které přichází s novými investicemi. Třeba Ford napumpoval do podniku v Koaceli, kde se bude vyrábět elektrický Transit, 2,2 miliardy dolarů (přes 53 mld. Kč). Ještě smířlivěji se nicméně nyní na Turecko tváří Němci, neboť Erdogan se snaží tlačit vůbec první národní značku TOGG. Ta je zaměřena na elektromobilitu, což je pohon, který preferují také politici na západ od našich hranic.

Plány turecké automobilky jsou velmi ambiciózní. Na konci dekády by totiž ráda produkovala milion aut ročně v pěti různých segmentech. S ohledem na to byla ostatně vystavěna i továrna. „Máme k dispozici 1,2 milionu metrů čtverečných a můžeme snadno začít hned od počátku vyrábět 175 tisíc aut ročně. Továrna má modulární strukturu, takže může být kdykoli dle potřeb rozšířena,“ uvedl šéf TOGGu Gürcan Karakas.

Otázkou však je, komu chce tato značka svá auta prodávat. Momentálně je totiž Turecko trápí skoro 80% inflace, vůbec nejvyšší od roku 1988. Všeobecně se navíc očekává, že ani zdaleka nejde o vrchol a v říjnu by mohlo jít dokonce o 90 procent. To rozhodně není podhoubí, ze kterého by mohl vyrůst elektrický ráj. Navíc je třeba zmínit, že ke konci roku 2021 bylo v zemi jen 3 457 dobíjecích stanic, z toho 1 265 v Istanbulu.

Na druhou stranu, právě tento kolaps může lákat zahraniční výrobce, kteří mají otevřené pole k náboru levné pracovní síly a tedy k expanzi. Není tak vlastně ani překvapivé, že v Turecku sídlí hned 30 z 50 největších dodavatelů automobilek. Zda ale výplaty budou stačit na národní elektrické auto, které chce TOGG začít prodávat zkraje příštího roku nejprve ve své domovině, je ve hvězdách. Otevřít svou náruč by mu ale mohli otevřít k odpouštění svolní Němci.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec