Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Také elektrická 205 vypadala v osmdesátých letech jako auto zítřka. Přes solidní parametry se jím nestala, proč by současné vozy měly dopadnout jinak?

Lidé mají jednu, ve své podstatě dobrou vlastnost - zapomínají to špatné a spíše si pamatují to dobré. Pro přežití v mnohdy spletitém světě je to snad i nutnost, kdybychom se všichni trápili vším špatným, s čímž jsme se v našich životech museli potýkat, utápěl by se svět v jedné velké depresi. My ale to špatné zapomínáme a v hlavách zachováváme to příjemnější. Jistě existují výjimky, ale většina lidí si idealizuje dětství, mládí, dospívání, školní léta, ranou dospělost... a nejtíživěji pociťuje svou současnost. Konec konců, vzpomínání desítek procent populace na krásná léta za železnou oponou jsou nejlepším důkazem toho, že toto smýšlení je lidem vlastní. Jistě se tehdy děly věci dobré i zlé, těch zlých ale bylo na pozitivní vnímání těchto časů příliš mnoho.

Podobné vnímání je vlastní také světu aut. Jako příklad můžeme vzít i současnou popularitu značek jako Škoda nebo Dacia ve východních zemích. Auta to svého času rozhodně nebyla světoborná, lidé je ale mají spojena s příjemnými prožitky v dřívějších letech a také proto k nim dnes tíhnou. O tomhle ale dnes mluvit nechceme, konec konců současná nabídka těchto značek nemá s úrovní někdejšího portfolia společného zhola nic. Máme spíše v úmyslu připomenout, jak rychle se zapomíná na pravidelně se vracející vlny elektrické euforie, které každých pár dekád zaplavily automobilový svět. Pokaždé s hořkými konci, na ty už se ale jaksi nevzpomíná.

Elektromobil opravdu není novým vynálezem, elektřinou poháněné vozy vznikly dokonce dříve než ty, kterým dnes říkáme konvenční a které se později staly tahounem hlavního proudu. Každých cirka 20 let se ale svět pokusil myšlenku na jejich rozšíření vzkřísit - tu byl podnětem nedostatek ropy, tu rostoucí ceny fosilních paliv, tu pouhé omámení komfortním jízdním projevem elektromobilů. Dnes je to z mnoha důvodů absurdní odpor k přímo vytvářeným emisím CO2. Ať už ale bylo podnětem cokoli, vždy vznikly koncepty elektřinou poháněných vozů, které byly představovány jako velmi brzká budoucnost, jíž k materializaci stačí už jen pověstný krůček. Na ten ale nikdy nedošlo.

Mohli bychom vám představit desítky vozů, které byly svého času takto prezentovány nebo dokonce prodávány, nás naposledy zaujal tento. Jde o elektrickou verzi i u nás dobře známého Peugeotu 205 z roku 1984, který nám připomněli kolegové z webu Technologic Vehicles. Někteří říkají, že tento vůz předběhl dobu, je ale nad slunce jasnější, že ani svého času „nedoběhl” to, co by měl široce použitelný automobil osmdesátých let minulého století nabízet. A vtipné je, že nenabízel o mnoho méně než aktuální elektromobily.

Svého času jej Peugeot představil jako budoucnost příměstské dopravy (což z dnešní perspektivy zní alespoň jako realistický pohled). Šlo o přestavěnou 205, která využívala paklíku dvanácti Ni-Fe akumulátorů s dílčí kapactiou 1,38 kW, celkově tedy asi 16,5 kWh. To ani na dnešek není úplně málo, jakkoli jde o ekvivalent asi 6,5 litru benzinu, které mohl být „dotankovány” během dlouhých 10 hodin. Trochu hůře na tom akumulátory byly s hmotností (300 kg), Peugeot ale přesto uváděl pohotovostní hmotnost jen 850 kg. Minimálně v tomto směru se vůz použitelným být zdál.

Trochu horší to bylo s pohonnou jednotkou, kterou zastával jediný elektromotor o nejvyšším výkonu 17,5 kW (24 koní), trvale dostupných ale bylo jen 8 kW (11 koní). Akceleraci vozu raději Francouzi nezveřejnili, maximální rychlost 100 km/h ale opravdu možnosti auta limitovaly na příměstský „potah”. Motor už tehdy zvládal rekuperaci kinetické energie a auto dokázalo, navzdory ještě značně „mechanickým časům”, elektronicky rozdělovat brzdnou sílu mezi motor a tradiční brzdy s kotouči resp. bubny.

Dojezd auta si asi dokážete představit z naznačeného převodu kWh na benzin a hmotnosti auta, pokud ne, můžete věřit údajům Peugeotu - konstantní čtyřicítkou dokázalo auto urazit až 200 km, konstantní sedmdesátkou 140 km a stejný dojezd udávala automobilka i v městském provozu. Čísla to jsou celkem reálná, i když náročnější režim by patrně dostal dojezd citelně pod 100 km na nabití. I to je ale pro příměstský vůz použitelná hodnota.

Když si zmíněná data srovnáte s tím, co nabízejí dnešní elektromobily, je tu nějaký podstatný rozdíl? Prakticky nikoli. Kapacita akumulátorů se u „běžných” elektromobilů dostala kamsi o 50 procent výše, dojezd je ale vzhledem k obdobnému nárůstu hmotnosti podobný. Peugeot 205 électrique se ale svého času žádné velké slávy nedočkal, proč by dnešní elektromobily měly dopadnout lépe? Kvůli vyšším dotacím?

Elektromobily zkrátka za posledních 30 let neučinily z principielního hlediska žádný podstatný pokrok. Akumulátory jsou lepší, rychlost dobíjení vyšší, výkon motorů též. Jistě i celé elektronické řízení auta propracovanější a dá se očekávat rovněž vyšší spolehlivost. Ale to jsou dílčí posuny, principielní problém je stále stejný - omezená kapacita akumulátorů a dlouhá doba dobíjení, popř. i jejich životnost, všechno ostatní fungovalo a funguje dostatečně dobře.

Podle nás se jen historie opakuje, jako v minulosti už několikrát. Pokud někdo nevynalezne podstatně lepší úložiště elektrické energie, budeme na současný Nissan Leaf vzpomínat za 30 let podobně jako dnes na tento Peugeot. Ostatně současní majitelé elektromobilů nejsou okouzleni, stačilo ale zavzpomínat na minulost - mohli předem zjistit, že ani nepřibyl žádný podstatný důvod, aby byli...

Zdroje: Peugeot, Technologic Vvehicles

Petr Miler