Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V americkém Coloradu nezářil pouze Sébastien Loeb, ale také Nobuhiro Tajima nebo Paul Dallenbach. Skvělých výsledků dosáhli i motocyklisté.

Závod do oblak jsme letos sledovali více než obvykle, a to především kvůli jednomu jménu, jež se v soupisce startujících objevilo vůbec poprvé. Za začátečníka ale Sébastiena Loeba rozhodně nemůžeme považovat, s devíti tituly mistra světa v rallye je jistě za volantem jako doma, ať už jede kdekoli. Co však Seb a jeho Peugeot 208 T16 na letošním Pikes Peak předvedli, to nezná mezí. I když pokud jste vše sledovali naživo (či posléze z videozáznamu), možná vám Loebova jízda přišla místy až nudná. Žádné zbytečné prosmýknutí či protočení kol, nic. Seb prostě jen přišel, odstartoval a zvítězil. A to s náskokem, o kterém se bude mluvit minimálně do jeho příštího návratu do Colorada.

O francouzském pilotovi ale již byla řeč včera, proto se dnes budeme věnovat i ostatním jezdcům - zejména legendám Pikes Peak, mezi něž patří Rhys Millen, Nobuhiro Tajima nebo Jeff Zwart. A stejně tak zmíníme i nevyzpytatelné počasí, jež na coloradské hoře panuje. Loeb totiž, stejně jako před ním startující motocykly, vyjížděl za jasného slunného počasí, za kterého již dojel. Krátce poté, co však na vrcholku dával rozhovory, se z nebe spustila sněhová nadílka. Dole přitom hustě pršelo, díky čemuž bychom výkony dalších pilotů mohli považovat za ještě zběsilejší než ten Loebův.

Začít bychom ale samozřejmě měli jednostopými účastníky závodu, kde letos padal jeden rekord za druhým. Vlastně s výjimkou kategorie Vintage a vrcholných strojů s objemem 1 205 ccm3, kde nejlepší časy byly dosaženy loni, se o uplynulém víkendu přepisovala historie v každém ohledu. Ovšem pouze Carlin Dunne, který drží mezi motocykly celkové prvenství (právě v kategorii 1 205 ccm3, kde loni dosáhl času 9:52.819), se se svým elektrickým strojem přiblížil těsně na dostřel desetiminutové bariéry.

O poznání lépe se vedlo závodníkům v kategorii automobilů, kteří se pod danou bariéru poprvé dostali již před dvěma lety. Bylo tedy jasné, že letos, kdy již prakticky celou trať pokrývá jen hladký asfalt bez navátého okolního písku, půjde čas ještě dolů. A skutečně šel, neboť druhý Rhys Millen dosáhl výsledku v podobě devíti minut a dvou sekund, zatímco třetí Jean-Philippe Dayraut dojel s časem 9:42.740. Stejně jako Loeb přitom soupeřili v kategorii Unlimited.

Celkově čtvrtý, ale v rámci divize Time Attack první pak dojel Paul Dallenbach. S časem 9 minut a 46 sekund přitom za Dayrautem příliš nezaostal, což mu zajistilo zápis do historických tabulek v podobě nejlepšího času ve své kategorii s upraveným Hyundai Genesis Coupe. Kromě toho ovšem Dallenbach nově figuruje také u nejlepšího času mezi produkčními SUV, neboť před závodem ještě odpilotoval na vrchol hory oficiální Pace Car, nový Range Rover Sport. A to za 12 minut a 35 sekund.

Historii pak přepsal i Nobuhiro „Monster“ Tajima, který se z vrcholné disciplíny přesunul do kategorie elektrických vozů. S časem 9:46:530, který je novým rekordem, přitom za Dallenbachem zaostal jen o pár tisícin. Kromě Loeba a Millena přitom všichni tito „autaři“ již jeli v měnících se podmínkách, čímž je jejich výsledek opravdu působivý. Zvláště, když si uvědomíme, že celkově jen osm jezdců letos prolomilo onu desetiminutovou bariéru...

Kompletní výsledková listina zahrnuje bezpočet časů, jimiž se letos přepisovaly historické tabulky

Petr Prokopec