Autoforum

/

Foto: Toyota

Japoncům nelze upřít snahu, výsledek se ale zdá být stejný, jako kdyby nedělali nic. Trhu prostě nelze poručit - pokud v malém množství existuje něco, po čem je velká poptávka, ceny to vyšroubuje nahoru tou či onou cestou.

Pokud bychom chtěli rychle popsat situaci na trhu s auty v posledních dvou letech, sáhli bychom po slově „nedostatek”. Na jaře 2020 došli politici a ekonomové k pochopitelnému závěru, že koronavirus a restrikce s ním spojené způsobí šok na straně poptávky, kterému se rozhodli preventivně předejít expanzivní fiskální i monetární politikou. Vypadalo to jako lék na nastalé problémy s minimálními vedlejšími příznaky, nakonec ale neléčil prakticky nic. A s obrovskými vedlejšími příznaky se potýkáme dodnes.

Situace totiž způsobila mnohem více potíží na straně nabídky, což spolu s lacinými penězi všude kolem způsobilo zvýšení poptávky a nedostatek kde čeho. To znamenalo rychlý růst cenové hladiny nepoznaný řadu dekád, s nímž se potýkáme dodnes. Ani měsíce šponování cen pak nepřinesly pokles zájmu ze strany lidí a firem disponujících spoustou nevyužitých finančních prostředků. Až zdražování peněz ze strany centrálních bank spolu s jinými problémy, s nimiž se nyní potýkáme, poptávku konečně zbrzdilo. I tak automobilky nebyly po dlouhou dobu schopny vyrábět tolik nových vozů, kolik trh žádal, a dodnes se potýkají s mimořádně vysokým počtem nevyřízených objednávek.

Týká se to opravdu kde koho, alespoň roční dodání nového auta se stalo skoro normou. Některé značky a modely ale byly zasaženy více než jiné, přičemž opravdu „daleko” to dotáhla Toyota v případě nového Land Cruiseru. Čekací doba se protáhla na úroveň 4 let a nakonec vyústila v úplné zastavení příjmu objednávek. Automobilka by teoreticky mohla být ráda, ale nebyla - takto není schopna uspokojovat potřeby řady zákazníků, nastalá situace navíc tlačila ceny dostupných aut tak vysoko, že se bála, aby nepřišla k image výrobce nesmyslně drahých aut.

Chtěla tedy zamezit spekulativním nákupům některých svých vozů a do smluv začala dávat klauzuli omezující jejich rychlý prodej, což mělo jakýsi šedý trh zlikvidovat či alespoň značně omezit. Nic takového se ale nestalo. Nikkei informuje, že průměrná cena Land Cruiserů 2022 nabízených v Japonsku ve formě „ojetin” (za pár měsíců se auto neojede tak či onak) se nyní vyšplhala na 17,05 milionu jenů, tedy asi 3 miliony Kč. Auta se tak prodávají za dvojnásobek svých ceníkových cen, o jakémkoli zamezení kšeftování se zánovními vozy nemůže být řeč.

Budiž tato situace poučením nejen pro Toyotu i jiné automobilky, které s podobným problémem bojují, ale také pro politiky. Ti v Evropě momentálně řeší, jak nadiktovat trhu cenu toho či onoho, což se reálně nikdy nemůže podařit - maximálně dosáhnou úlevy na papíře či lokálně, celkový stav prostě nezmění a bude nadále odpovídat poměru nabídky a poptávky. Nakonec takové cenové stropy se už mnohokrát ukázaly být jen nositelem zkázy - buď byly stanoveny příliš nízko a odradily firmy něco nabízet, což vedlo k ještě většímu nedostatku. Nebo byly v panice nastaveny jako zdánlivě nízké příliš vysoko a (protože každý prodává „za strop”) nedovolily ceně klesnout níže, když se situace vyrovnala. Popřípadě znamenaly dorovnávání cen ze strany těch, kteří stropy zavedli, což nakonec znamenalo placení stejných cen jinými kanály - místo přímo se zaplatily daněmi.

Toyota je ve velmi podobné situaci a jediným skutečným řešením je nabídnout Land Cruiserů (a nejen jej, třeba i Alphardů, Coroll Cross či Harrierů) více a tím situaci na trhu vyrovnat. Protože to ale není rychle dosažitelné, skutečné ceny budou nadále vysoké tou či onou cestou, tomu žádné klauzule ve smlouvách efektivně nezabrání.

Zdroj: Nikkei

Petr Miler