Autoforum

/

Foto: BMW

V Německu jsou zjevně minulostí časy, kdy vám policista oznámil, že jste jeli rychle a musíte zaplatit pokutu. Nově to musí předložit i nezvratitelné důkazy.

Překročení rychlosti patří mezi nejčastější přestupky řidičů. Není tomu tak pouze u nás, ale rovněž v sousedním Německu, kde na většině dálnic rychlostní limit překročit nelze - žádný tam totiž neplatí. Policie v obou zemích pak ráda používá poněkud spornou metodu, neboť zastavenému řidiči v podstatě pouze oznámí, jakou jel rychlostí. Žádný důkaz automaticky nepředkládá a zejména v Německu se stalo zvykem, že řidič o údajném přestupku nijak nediskutuje. Situace pak zašla až tak daleko, že policie odmítala jakýkoli důkaz překročit a i soudy se tradičně spokojily s čestným slovem policisty, že tu či onu rychlost prostě na měřiči viděl. Jenže časy se evidentně změnily.

Za vším stojí přelomový rozsudek německého ústavního soudu. Ten se postavil na stranu řidiče, který měl jet v roce 2017 mimo město rychlostí překračující povolený limit o 30 km/h. Za to mu následně byla udělena pokuta 160 Eur (cca 4 200 Kč) a měsíční zákaz řízení. S tím se ovšem muž neztotožnil a šel do sporu. Zpočátku u soudu tahal za kratší konec provazu, neboť v jeho neprospěch rozhodl nejprve místní soud v Hersbrucku a verdikt po odvolání potvrdil i zemský soud v Bambergu. Justici opět stačilo čestné prohlášení policisty.

Muž přitom argumentoval tím, že takovou rychlostí nejel a policie nikterak nedokázala, že ano, jen to tvrdí. Policisté jako důkaz předkládali kalibrační certifikát radaru a zápis o naměřené rychlosti. Fotografie či jiný důkaz, který by jednoznačně určil, že rychlost byla naměřena právě bránícímu se řidiči, chyběla. Soudy nižších instancí to přesto nebraly v potaz a uvedly, že měřicí zařízení je standardní policejní pomůckou, jež byla užívána trénovaným personálem dle instrukcí výrobce.

Pro ústavní soud nicméně již takový argument dostačující nebyl, případ proto vrátil zpět do Hersbrucku. Přitom uvedl, že dosavadní rozhodnutí porušovala mužovo právo na spravedlivý proces. Toto postoj soudu uvítal specialista na dopravní právo Uwe Lenhart. Ten uvedl, že „motoristé nyní nemusí akceptovat obvinění z překročení rychlostního limitu, které je založeno na výsledku měření nějaké černé skříňky“. Místo toho nyní jejich právní zástupci mohou žádat konkrétní důkazy jednoznačně určující viníka.

Je to již podruhé, co se německé soudy postavily na stranu řidičů. Velké pozdvižení totiž vzbudil už loňský rozsudek, který se taktéž týkal překročení rychlostního limitu. Další z řidičů jel totiž na třicítce takřka dvojnásobným tempem, za což byl pokutován částkou 100 Eur (2 630 Kč). Platit ji však nakonec nemusel, neboť byl změřen radarem, který sice zobrazil jeho aktuální rychlost, ovšem neprovedl o ni žádný záznam. Teď už nestačí ani ten.

Již v důsledku předchozího verdiktu se začalo ve velkém obměňovat vybavení německé policie, která používá na třicet různých typů radarů. Ne všechny ovšem dokážou ukládat data, další pak nedokážou jasně identifikovat konkrétní změřený automobil. První zmíněné typy už byly definitivně vyřazeny a jak se nyní zdá, podobný osud čeká i další. Jako řidiči to můžeme jedině přivítat - ani němečtí policisté nejsou svatí, třebaže donedávna pro soudy takovými očividně byli, a důvěru v ně vloženou mohou i zneužívat.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec