Autoforum

/

Foto: BMW

Pokud lidé nemají kde svá auta dobíjet, logicky si je nekupují, ani kdyby nakrásně chtěli. Jenže když je nekupují, nepřibývá ani zákazníků dobíjecích stanic, které zase nikdo s nadšením nestaví. Tento bludný kruh lze nyní v praxi vidět u Němců - s dobíječkami nejsou nikde, a přesto zpomalují.

Tento týden trávím mimo jiné testováním elektromobilu. A abych si s ním život co nejvíc osladil, vyrazil jsem s ním na venkov. Na takovém místě není dobíjení otázkou několika desítek minut, nejde dokonce ani o hodiny, místo toho se z nuly na sto procent dostanete až za dobré dva dny. Po tu dobu navíc nesmíte ujet ani metr. Pokud tedy nechcete stát většinu týdne na jednom místě, nezbývá vám vlastně nic jiného, než se spoléhat na veřejné dobíjecí stanice.

K té nejbližší to ovšem mám 20 kilometrů cesty, její maximální výkon ale činí jen 50 kW. To ovšem znamená, že dobíjení trvá i dost přes hodinu. A když k tomu přidám, že cesta k ní a zpátky odpovídá zhruba 10 procentům reálného dojezdu, pak to opravdu není nic příjemného. Zvlášť když jsem do toho musel řešit vosí invazi u sebe doma, která si vyžádala urychlenou cestu zpět a vyčerpání pomalu veškeré zbývající kapacity.

Přesně takovéto situace jsou jedním z důvodů, proč se lidé do elektromobilů nehrnou. Pokud nemáte možnost dobíjet elektrické auto doma aspoň výkonem mezi 11 a 22 kW, což většinou bude stačit aspoň na dobití přes noc, pak jste odkázáni na veřejné stanice. Čím míň jich je ovšem ve vašem okolí je, tím víc se bateriovému vozu musíte podřídit. A upřímně, i když s vámi rodina čeká uvnitř, o kvalitní čas strávený společně se nejedná ani náhodou, je to spíš jeden velký horor.

Lepší infrastruktura by pomohla, ale kde se vezme, když si tu elektrická auta kupuje hrstka lidí? Firmy, které do nich musejí investovat s nadějí na návratnost vydaných peněz, se zelené ideologie nenají. A problém to není jen u nás, dokonce i v Německu, kde elektromobilů jezdí docela dost, se nedobře promazaný stroj zadrhává. Stačilo, aby se už tak nepřesvědčivé prodeje těchto vozů začaly dál hroutit, a rozšiřování sítě dobíjecích stanic se zastavuje.

Jak informuje německý Focus, data Bundesnetzagentur ukazují, že během prvních dvou měsíců letošního roku bylo u našich sousedů otevřeno 3 150 nových dobíjecích stanic. To na první pohled může vypadat jako vysoké číslo, ale není tomu tak - aby Německo mohlo přecházet na elektrická auta tak, jak si vysnilo, potřebuje mít v roce 2030 v provozu 1 milion dobíječek. Poslední číslo shrnující jejich celkový počet ke konci letošního února je ale 116 424.

Člověk nemusí být geniální matematik, aby si spočítal, že Němcům chybí 883 576 dobíječek, které mají postavit za 5 let a 10 měsíců. To znamená, že by jich muselo vznikat 12 623 každý měsíc, 151 476 každý rok. A je otázkou, jestli by to bylo dost, neboť rozumný ekvivalent čerpacích stanic je ještě někde úplně jinde. Buď jak buď loni přibylo v Německu 32 733 a Wulf Schlachter z poradenské firmy DxBE očekává, že letos jich vznikne asi polovina. Proč? Protože výstavba jede spíš ze setrvačnosti a grantů, stavět nové stanice za současného stavu věcí nikdo s nadšením nechce.

I kdyby nových dobíječek letos vzniklo 17 tisíc, byla by to skoro jen desetina toho, co by bylo třeba pro zamýšlené minimum. A zmíněný asi 50% meziroční pokles znamená, že rozšiřování sítě se místo jeho akcelerace dramaticky zpomaluje. Důvody jsme naznačili výše, detailněji to popisuje znovu Schlachter - v současné době u každé stanice dochází v průměru na pět až šest dobíjecích procesů denně, což činí investice do nich zoufale nerentabilními. Aby se jejich provozovatelé dostali z červených čísel, potřebují realizovat asi 15 až 20 dobití denně. Kdo je ale bude potřebovat, když k nule padají i prodeje elektrických aut a lukrativnější místa, kde s rentabilitou lze počítat, jsou již obsazena?

Je to skutečně bludný kruh. Jak dále uvádí Schlachter, Německo je i tak vedle Francie a Nizozemska zemí, kde je elektrická infrastruktura nejrozvinutější. Jenže je pořád dalece nevyhovující, neboť stojany jsou soustředěny hlavně do větších měst, zatímco venkov ostrouhal. Bez nabíječek ale nejsou elektromobily a bez elektromobilů nejsou nabíječky. „Posypat problém penězi” pak stěží pomůže, elektrická auta nejsou tak žádoucí, aby strhla lavinu, to už dávno vidíme.

Jak z toho ven? Nejsme si jisti, zda konstruktivní odpověď vůbec existuje, tedy pokud se budeme držet představy, že jedinou možnou budoucností je ta elektrická. Jinak je cesta snadná - nechat to evoluci, nechat to trhu, který pošle současnou elektromobilitu poblíž propadliště dějin jako kdykoli dřív. Je to stále příliš nekonkurenceschopné řešení, aby dokázalo oslovit víc než pár procent lidí.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec