Autoforum

/

Foto: UAZ

Nevíme, jak by se na vás dnes lidé tvářili, pokud byste si koupili nové ruské auto, standardními cestami už ho sem každopádně nejde dovézt. Existuje však naděje, že Buchanka s Lovcem budou jednou k mání i jinak než ze skladových zásob, z nabídky nezmizí.

Těžko ho zabít je kultovní klasika, kterou Steven Seagal natočil jako svůj druhý snímek. A jakkoli přitom poněkud slevil ze surovosti, film má stále bezpočet fanoušků. Zejména pak v Rusku, které propagátor aikida považuje za svůj druhý domov. Od tamního prezidenta Vladimíra Putina dokonce získal i čestné občanství, načež nepřekvapí, že po únorové invazi ruských vojsk na Ukrajinu zůstal na straně Rusů.

Důvodem, proč jsme si v pořadí druhou seagalovku připomněli, je osud dvou ruských klasik. Také v jejich případě platí, že je těžké je zabít. Adil Širinov, šéf automobilky UAZ a spolumajitel společnosti Sollers, uvedl, že populární Buchanka a Hunter z prodeje hned tak nezmizí. Místo toho bude jejich výroba pokračovat až do té doby, dokud o ně zákazníci budou stát. Buchanka se tak nejspíše stane největší ruskou klasikou, z montážních linek totiž sjíždí již od roku 1965. A do poslední chvíle se oficiálně dala koupit v Česku za docela zajímavé peníze i v nejlepší verzi.

Současné provedení je modernizovanou verzí UAZu-452, přičemž v základu počítá s 2,7litrovým benzinovým čtyřválcem naladěným na 112 koní. O jejich přenos se pak stará pětistupňový manuál spárovaný s pohonem všech kol. Prakticky stejné ústrojí užívá i Hunter neboli Loveci neboli UAZ-469, jehož výroba odstartovala v roce 1972. Zmíněná dva-sedma nicméně v jeho případě produkuje 135 koní. Součástí paketu je rovněž redukční převodovka, světlá výška obou aut pak činí 220 milimetrů.

„Víme, jak vyrábět auta v malém množství, pročež oba modely zůstávají v nabídce. Dáme Buchance možnost, aby si žila vlastním životem tak dlouho, dokud o ní budou mít zákazníci zájem, což platí také o Hunteru, ačkoli ten již měl zamířit k ledu. Myslím si nicméně, že jde o legendu Uljanovského automobilového závodu, načež mi přijde nemístné se zbavit něčeho, po čem lidé touží. Nástupce v podobě moderního produktu je nicméně v plánu,“ uvedl Širinov.

Z jeho slov vyplývají hned dvě skutečnosti. Tou první je vývoj nových modelů, jakkoli můžeme jen spekulovat, kdy a v jaké podobě je můžeme očekávat. Kromě toho je ovšem zjevné, že Buchanka i Hunter přináší do firemní pokladny nemalý zisk, přestože stávající výrobní kapacity nejsou enormní. V podstatě se tedy opravdu dá vsadit na to, že přežijí dlouhá léta a dost možná i dekády. A možná se jednou znovu vrátí i k nám.

Na věčnost nemizí ani UAZ-469, jehož životní dráha započala v roce 1972. Rusové sice Lovce chtěli dát k ledu, zájem publika je ale nakonec přiměl k opaku. Foto: UAZ

Zdroj: Kommersant

Petr Prokopec