Autoforum

/

Foto: Renault

Chce vypadat „správně” a hraje si na evropského Akia Toyodu, jenže na rozdíl od něj nevidí na prvním místě zákazníka. Volá po překrytí současných nesmyslů dalším nesmyslem. Evropa přitom potřebuje deregulovat, má-li se stát opět konkurenceschopnou, ne „doregulovat”.

Zelená politika Evropské unie není ničím novým, Brusel se ji úpěnlivě snaží aplikovat dobré dvě dekády. Pozvolna utahované šrouby byly od první dekády nového milénia znát i v automobilovém světě, pořádný vítr do plachet jim ale dal až dieselový skandál Volkswagenu. Nejen německá automobilka jako by od té doby ztratila smysl pro realitu a místo snahy uspokojovat v prvé řadě přání svých zákazníků, což zrovna Němci dekády dělali lépe než kdo jiný, najednou začala jít na ruku nesmyslným regulacím normované spotřeby skrytých za flotilové emise CO2. A to až do té míry, že spolu s řadou dalších výrobců vsadila vše na jednu kartu, na elektromobily.

Začalo tedy hromadné zbrojení a do elektromobility mířily enormní investice. EU ovšem začala topit pod kotlem zelených regulací i v jiných odvětvích, což spolu s dalšími faktory vedlo k umělému zdražení prakticky všeho, auta nevyjímaje. Kupní síla obyvatelstva ale klesla obecně, což si odporuje s rozmachem elektrické mobility, která je ještě dražší než jakákoli jiná. Když se k tomu přidalo omezování alespoň části přerozdělovacích mechanismů, protože peníze začaly pod tíhou vyšších úrokových sazeb docházet i státům, rozjetý vlak s elektromobily začal zpomalovat.

Výrobcům chvíli trvalo, než pochopili, že hned tak znovu nezrychlí, a proto na EU začínají různými způsoby apelovat, aby živelné nařizování elektromobilů, které ještě nedávno s úsměvem podporovali, zase zmírnili. Svým způsobem se o to pokusil i šéf Renaultu, který do Bruselu napsal otevřený dopis, jenž je některými prezentován jako projev tvrdého odporu proti snahám EU. Nic takového v něm ale nevidíme.

EU je dnes svázaná regulacemi, které mnoha odvětví činí tak neefektivními, že se stávají globálně nekonkurenceschopnými. Má-li se to změnit, je třeba tyto regulace kompletně zrušit a nechat firmy co nejvolněji soutěžit ve snaze najít nová efektivní řešení. De Meo chce jen regulovat regulace, to nemůže ničemu pomoci.

Definuje tak šestibodový plán, ve kterém mj. volá po ustanovení strategie ze strany Bruselu pro celé průmyslové odvětví. Přitom kdy naposledy politici něco takového kompetentně řídili? Zadruhé chce, aby se zástupci výrobců scházeli s vědci, odbory a nevládními organizacemi, s nimiž se tato strategie bude tvořit. Přitom kdy naposledy z takových „panelů” vzešlo něco kloudného? Výsledkem má být, že budou politické instituce podporovat celou branži podobně jako Čína, to snad nemá být náš vzor.

Zatřetí - a to je zřejmě nejabsurdnější - chce zřídit nový orgán, který by reguloval regulace, tj. zpomaloval zavádění nových pravidel, kterým výrobci automobilů čelí. Přitom musí vidět, co dosavadní regulace napáchaly, tak proč je vylepšovat dalšími regulacemi? Začtvrté chce zlepšit přístup řidičů k zelené energii a pátým bodem plánu de Meo je rozvoj evropského softwarového vývoje a dodávek surovin, z nichž se vyrábějí auta. To se jistě může stát, ale potřebuje k tomu někoho dalšího?

Jen u toho ale de Meo nekončí, na EU má ještě vedlejší požadavky. Vedle elektromobility má být tlačena také vodíková technologie, stejně jako syntetická paliva. Brusel by pak měl dát požehnání i vývoji malých, lehkých a levných aut, které budou stát mimo hlavní bezpečnostní a emisní limity. Na závěr říká, že automobilový průmysl není proti evropské zelené dohodě, ale chce, aby se na ni regulační orgány znovu podívaly.

Nebudeme říkat, že všechno, co říká, je špatné, jeho přístup je ale špatný v principu. Na nějakou dílčí změnu pravidel, kosmetickou změnu regulací, úpravu akcentace z toho na ono je dávno pozdě. To šlo dělat před léty, kdy se současná omezení rodila, nikoli dnes v momentě, kdy narostla do ohromných rozměrů a celé průmyslové odvětví sžírají. De Meo by chtěl regulovat regulace, což by dosavadní problémy nakonec jen umocnilo. Řešením ale není další cesta tímto směrem, je jím jen krok zpět. Regulace je třeba omezit a nejít dál cestou společného řízení čehokoli.

Cesta vpřed zkrátka spočívá v návratu k soutěži mezi jednotlivými subjekty, jen ta se stane přirozeným tvůrcem skutečně nejlepších řešení, ke kterým se lze aktuálně dobrat. Sám De Meo by tedy měl chtít, aby Brusel znovu nechal výrobce, ať se mezi sebou navzájem „poperou“ a mluvil jim do toho co možná nejméně. Chce opak, tedy přesně to, co nás dostalo do situace, kterou sám kritizuje. Proč by tohle mělo něco řešit?

Zdroj: Renault

Petr Prokopec