Autoforum

/

Foto: Stellantis

EU chce už za dva roky uštědřit další políček autům se spalovacími motory. Stane se tak zavedením emisní normy Euro 7, která dále reguluje emise motorů, jež experti označují už teď za kvazi-nulové. Carlos Tavares k tomu řekl své.

Automobilový průmysl se v posledních letech ocitl v kleštích, ze kterých se asi hned tak nevymaní. Zejména Evropská unie se jej rozhodla regulovat takovým způsobem, že fakticky určuje, co automobilky mají a nemají nabízet bez ohledu na přání zákazníků. Je to bezprecedentní snaha řídit tak ohromný průmyslový obor ze strany lidí, kterým chybí technická i ekonomická erudice nezbytná k tomu, aby něčeho takového byli rozumně schopni.

Tím zatím nejjasněji stanoveným - a současně nejabsurdnějším - cílem je faktické zaříznutí aut se spalovacími motory v roce 2035. Bez ohledu na cokoli je to naprostý nesmysl, neboť v roce 2023 jednoduše není možné určovat optimální technické řešení aut v horizontu vzdáleném 12 let, to nejde. Už tento vzdálený cíl dnes výrobce nutí kráčet směrem, který jde proti vůli většiny zákazníků, proti ekonomické a často i ekologické efektivitě, EU se ale rozhodla nespokojit jen s ním. A přidala další ťafku v podobě emisní normy Euro 7, která komplikuje automobilkám nabízet to, co by si lidé přáli především.

Euro 7 platit má už od července 2025, což je absurdita sama o sobě. Je to příliš blízko na to, aby tomu mohl být přizpůsoben vývoj už připravovaných aut. A absurdní je to i proto, že když míříte k zákazu spalovacích motorů jako takových, čemuž někteří výrobci vychází vstříc s předstihem, proč jim do rakve přibalovat další kamení? Je to jako píchat nožem do mrtvého - může to způsobit leda nepříjemnosti navíc.

Postoj výrobců k tomuto vývoji lze rozdělit do tří skupin. Někteří ho nadšeně vítají (pokud jej rovnou neiniciovali, to nevíme) a nalajnované závazky bez ohledu na cokoli splní s předstihem. Takových je nejvíce. Jiní to zarytě odmítají, takoví už prakticky neexistují. A mezi tím jsou firmy, které nastavenému směru fakticky neodporují, aspoň ho ale otevřeně kritizují. A koncern Stellantis je osobou jeho šéfa Carlose Tavarese jedním z nich.

Tavares skoro nevynechá příležitost, aby kroky EU odsoudil, a tak se do Bruselu pustil i při příležitosti zveřejnění výsledků společnosti za loňský rok. Na paškál si vzal normu Euro 7, kterou označil za kontraproduktivní, pakliže má být automobilový průmysl dále schopen vyrábět cenově dostupná elektrická auta. Nové limity pro oxidy dusíku a oxid uhelnatý, označil Tavares jedním slovem za nesmysl. Protože nepřinesou nic pozitivního a současně nedávají výrobcům automobilů dostatek času na vývoj a homologaci pohonných jednotek, které s nimi budou kompatibilní.

„Ničemu to nepomůže, je to drahé, nepřináší to žádné výhody zákazníkům, neznamená to žádný přínos pro životní prostředí,” řekl Tavares médiím po prezentací výsledků Stellantisu. Tím jednou větou shrnul vše - je to jen další umělá zátěž naložená na bedra spalovacích aut, která má učinit elektromobily na oko atraktivními. „Emisní část týkající se spalovacích motorů je něco, co prostě nedává žádný smysl,” zdůraznil.

Šéf Stellantisu nebyl jen kritický, boj proti emisím pevných částic z brzd a pneumatik považuje stále za přínosný, zbytek ale hodnotí výše popsaným způsobem. A nelze to nazvat jinak než pravdou - toto není věc pro akademickou debatu, nově nastolená pravidla mají své jasné náklady i jiné dopady, které nebudou vyváženy žádnými hmatatelnými přínosy. Dokáže ale někdo alespoň tentokrát evropskou mašinérii zastavit? Zdráháme se tomu věřit.

Zdroje: Stellantis, Reuters

Petr Miler