Autoforum

/

Foto: Jeep

Jsou to obecně vzato populární auta, ani o ta ale nyní není takový zájem, v jaký Stellantis doufal. A není zase těžké to pochopit. Třeba v případě Wrangleru chce za konstrukčně sedmileté auto stále víc a pro část zákazníků je to v době slev prostě příliš.

Šéf koncernu Stellantis Carlos Tavares dlouhodobě patří mezi velmi hlasité kritiky nařizované elektromobility. Jenže zatímco na pódiích řečnil o zabíjení automobilové branže, jím spravované značky jedna za druhou plánovaly urychlený přesun jen směrem k elektrickým autům. A nebylo jich málo, z evropské části koncernu lze zmínit třeba Alfu Romeo či Lancii, zatímco na druhé straně Atlantiku se jednalo třeba o Dodge či Chrysler. A i když se Stellantis rozhodl, že u různých značek využije stejné základy a tím pořádně ušetří, do elektromobility napěchoval obrovské peníze.

Pokud by zákazníci po bateriovém pohonu toužili, nikdo by neřekl ani popel. Jenže tak tomu skutečně není, jak ostatně Tavares zmiňuje během každého svého veřejného vystoupení. Ba co víc, zájem o elektromobily letos na mnoha místech dokonce výrazně slábne. To je ovšem pro výrobce problém, neboť kvůli nim do značné míry upozadili nejen prodej, ale i vývoj spalovacích aut, tedy obvykle jediných svých ziskových modelů v nabídce. Na ty tak byly navaleny náklady „zelené transformace”, což obvykle znamenalo jejich zdražování až na samou hranici únosnosti. A někdy i za ni.

Stellantis byl totiž letos tvrdě zasažen odlivem zákazníků, během prvního letošního pololetí totiž prodeje koncernu poklesly meziročně o 21 procent, a to v době, kdy zbytek branže šel spíš nahoru. Tavaresovi se tak již nelze divit, že hodlá konečně postavit nostalgii stranou a nechat přežít pouze ty nejsilnější. Jenže jaké značky to vlastně jsou? Obecně se ve velkém věřilo především Jeepu, jak ale nyní informuje Wall Street Journal, ani Jeep nemá na růžích ustláno. Vyšlo totiž najevo, že pro nezájem musel zastavit výrobu modelů Wrangler a Grand Cherokee.

Zrovna tyto vozy se měly prodávat líp než housky u pekaře, neboť se dokonale trefují do vkusu nejen amerického publika. Jenže třeba Wrangler generace JL původně dorazil již v roce 2017, o čerstvou novinku se tedy rozhodně nejedná. V základní výbavě Sport je ovšem i tak o 3 800 dolarů (cca 86 tisíc Kč) dražší, než byl na počátku svého životního cyklu. Již tehdy navíc stávající provedení oproti předchozí generaci JK podražilo, a to o 3 100 USD (asi 70 tisíc Kč). Během sedmi let tak ceny vzrostly o sedm tisíc dolarů (skoro 160 tisíc Kč), tedy v podstatě o čtvrtinu.

Něco takového zkrátka již odradí klientelu, i když jde o její šálek kávy. Stellantis tak měl již v červnu letošního roku v USA na kontě 76denní skladové zásoby těchto modelů. Minulý měsíc se pak jednalo dokonce o ještě horší výsledek, i když branže je v průměru spojena se 68 dny. Dealeři přitom soustavně mluví o tom, že konkurence je na tom po stránce slevové daleko lépe. A kromě toho prý v takové míře nezařízla vozy, po kterých klientela skutečně touží. Vedení ale tento nářek dlouho nebralo vážně.

Nyní ale zjevně nezbylo nic jiného než zastavit výrobu, aby se sklady částečně vyprázdnily. Montážní linky by se sice měly rozjet již tento čtvrtek, nicméně je otázkou, na jak dlouho - pokud nepřijdou slevy, nedorazí do showroomů ani zákazníci. Nic takového ale Stellantis nezmiňuje, pouze uvádí, že zastavení výroby je „úpravou produkce“. Úprava produkce to jistě je - je to úprava na nulu, protože skladových aut je moc a zákazníků málo.

Zdroj: WSJ

Petr Prokopec