Autoforum

/

Foto: Stellantis

Stellantis na tom není dobře a svou ekonomickou bilanci se snaží vylepšit, jak se jen dá. Mezi ohlášenými kroky vedoucími k nápravě slíbil i pročištění řad zaměstnanců. A přesně to nyní začal dělat, nikoli v malém.

Málokterá automobilka se dnes může chlubit tím, že je ve skvělé ekonomické kondici. Jen s několika málo výjimkami všechny vsadily na nechtěná elektrická auta, do kterých nasypaly ohromné peníze a dnes se jich dokáží zbavovat pouze za cenu vysokých ztrát na každém prodaném kusu. A vzhledem k vidině nutnosti jich takto prodávat stále víc, k čemuž se v uplynulých letech s nadšením hlásily, nevidí nic dobrého ani před sebou.

Jednou z takových automobilek je churavějící koncern Stellantis, který již v srpnu oznámil, že jeho situace je tak špatná, že bude muset přistoupit k masovému propouštění. Nyní k takovému kroku skutečně došlo, a to krátce poté, kdy byly kufry sbaleny nejvyššímu vedení včetně Carlose Tavarese. Zrovna on si ale na reálný odchod ještě chvíli počká, to 1 100 lidí pracujících v továrně ve Warrenu v Michiganu odejde hned.

Mluvčí koncernu navíc pro NPR uvedl, že redukce pracovních sil tím ani zdaleka nekončí, očekávat máme ještě několik kol rozdávání padáků. Důvodem není jen propad zisku Stellantisu v prvním pololetí o 48 procent oproti stejnému období loňského roku, ale také vysoké skladové zásoby, díky kterým je výroba mnohých aut soustavně pozastavována. Třeba na počátku června měly značky Jeep a Ram k dispozici dvojnásobek aut ve srovnání s průměrem branže, přičemž třeba Grand Wagoneer by prodejcům aktuálně vydržel na 428 dní, tedy na déle než rok.

Jeep přitom problémy s odbytem neměl prakticky nikdy, vnímán je ostatně pomalu jako národní poklad. Jenže koncern Stellantis nainvestoval až příliš mnoho peněz do elektromobility, s jejíž pomocí chce vzkřísit celou řadu upadajících značek, které by raději měl poslat na věčnost. To se propsalo do cen spalovacích modelů, jak ostatně poukazuje Jessica Caldwell z Edmunds. Podle ní koncern v posledních letech zkouší z automobilek, které byly vnímány jako dostupné, udělat výrobce luxusních, a tedy mnohem dražších aut.

Něco takového ale zkrátka nefunguje nikdy, lidem zvyklým snídat rohlík za 3 koruny náhle nevnutíte croissant za 40 Kč. „Jeep je základní americkou značkou, tedy takovou, jejíž vozy jsou vnímány jako robustní, zvládají vše a dostanou se všude. Nyní jsou ale velmi drahé. Je s nimi spojeno nemalé pozlátko, pročež to vypadá, že někdo zcela ztratil přehled o tom, jak na tom lidé aktuálně jsou,“ uvádí Caldwell k tomu, že třeba Wrangler generace JL dnes stojí o zhruba 160 tisíc korun víc než před sedmi lety provedení JK.

Automobilka tak sice nově mluví o nevídaných slevách, jenže to ji ve finále maximálně tak pomůže zredukovat ony velké skladové zásoby. Pokud se ale chce odrazit ode dna směrem ke slunci, je zapotřebí především změna směřování. Zatím se v automobilovém světě nenašel nikdo, kdo by po vzoru Toyoty bouchnul do stolu a řekl, že raději zaplatí pokuty za neplnění emisních cílů, než aby dál vyhazoval peníze za nechtěné elektromobily. Jinou schůdnou cestu v současné době nevidíme, sázka na elektrická auta je pořád stejně ošidnou sázkou na příliš vzdálenou budoucnost.

Zdroj: NPR

Petr Prokopec