Autoforum

/

Foto: Lexus

Krok japonské automobilky jsme velebili - a dál velebit budeme - jako ukázku změny smýšlení některých firem zpět směrem k obchodnímu uvažování. Pozadí celé věci ale ukazuje, jak dlouho bylo chování firmy „nemocné”.

Psali jsme to mnohokrát a ani dnes nemůžeme začít jinak. Automobilový průmysl strádá, protože v poslední dekádě z až příliš velké části přestal dělat obchod. Takhle jednoduché to je. Strádá, protože se přestal starat o přání zákazníků a jejich uspokojování, protože ho přestalo zajímat, za co lidé ještě jsou ochotni utrácet peníze, co naplňuje jejich potřeby a touhy. A nenechal se odradit dílčími neúspěchy a šel v tom dál a dál v arogantní představě, že kupci budou tentokrát konečně skákat, jak prodávající budou pískat. Až překvapivě dlouho to fungovalo, nakonec se ale i ucho tohoto zvráceného džbánu začalo trhat.

Celou tu dobu naznačujeme, že to tak je, že. Signály takového uvažování se ostatně objevují pravidelně od chování Volkswagenu ke kupcům aut s ručním řazením až po zacházení Volva s kupci dieselů nebo spalovacích motorů vůbec. Je to ale v podstatě jen náhodný výběr - jakýsi antiobchod, ve kterém hlavní roli hrálo cokoli od „compliance” s normami po honbu za zelenou, duhovou nebo jakkoli jinak barevnou image, dělal léta kdekdo.

Tato slova vám mohou přijít přehnaná, třebaže je už výše uvedené dopady ospravedlňují dosyta. Až nyní, kdy se společnost všech těchto věcí začala přejídat (čehož je jistě projevem i jednoznačné zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem - ať už se nám to líbí nebo ne), se postupně ukazuje, kam až toto iracionální jednání zacházelo. Automobilky skutečně cíleně likvidovaly části své nabídky, o které byl nejen nezanedbatelný, ale dokonce naprosto zásadní zájem, jen kvůli výše uvedenému. A jiné naopak uměle držely při životě něco, co si to optikou poptávky nezasloužilo ani v nejmenším.

Před pár dny staronový manažer Stellantisu odhalil, o kolik prodejů se firma dobrovolně připravila zaříznutím motorů V8, nyní tu máme něco podobného v bledě modrém. Už před pár dny jsme velebili schopnost Toyoty uznat, že hybnou silou v prodejích sportovního LC je motor V8, což by si ještě o rok dřív málokdo troufl. Z tohoto kroku bylo celkem zřejmé, že osmiválec má prodejně navrch, takže ve stárnoucím kupé dostane přednost, to jsme ale ještě netušili, jak brutálně navrch měl prakticky po celých 7 let prodejů tohoto modelu.

Na to se doptali kolegové z Motor1 a čísla jsou znovu ohromující. Tohle auto nikdy nebyl žádný velký prodejní hit, v USA se za celou dobu jeho existence prodalo na 14 tisíc exemplářů. Jestli je to dost nebo ne, posuďte sami, na okrajové sportovní kupé to přinejmenším není tragédie. Zákazníci měli po celou tu dobu na výběr z čistě osmiválcové verze 500 a šestiválcového hybridu 500h a hádejte, kolik lidí si koupilo druhou zmíněnou variantu...

Jde o 248 lidí. Za rok? Ne, za celou dobu existence LC! Dvě stě čtyřicet osm. A tady je prosím rozklad na jednotlivé roky prodejů ze kterého je patrné, že o skoro půlku celkové odbytu se postaral první rok, kdy zřejmě dealeři naskladnili relativně hodně hybridů v očekávání zájmu, popř. se ještě nerozkřiklo, o kolik je osmiválcová varianta atraktivnější. Pak už nebylo skoro nic.

2018: 102 aut
2019: 37 aut
2020: 14 aut
2021: 14 aut
2022: 19 aut
2023: 37 aut
2024: 18 aut
2025 (do června): 7 aut

Tento krok samozřejmě plně vysvětluje rozhodnutí mateřské Toyoty, které nyní udělala, ale nevysvětluje jedno - na co tak dlouho čekala? Proboha, dnes jsme svědky toho, že automobilky končí s verzemi, které mají na prodejích 10% podíl s tím, že to je moc málo na to, aby k nim tiskly katalogy, a tady se bavíme o podílu 1,7 %, přičemž hned třetí rok prodejů šlo o pouhých 14 aut za rok, jedno měsíčně. V celých USA... To je směšné.

Nechceme nyní Toyotě spílat, je lepší udělat správnou věc pozdě nežli později či vůbec. Ale proboha, neříká tohle o automobilovém průmyslu poslední dekády a jeho zabedněnosti úplně všechno? Jak je něco byť jen náznakem „zelené”, nikdo se najednou nekouká vpravo ani vlevo a je to skvělé. A jak něco takové byť jen náznakem není, je to šmejd, i kdyby to náhodou chtěla třetina lidí.

Neříká se tomu dvojí metr? Někde si jej můžete dovolit používat, v obchodu ale ne. Protože je vždy jen otázkou času, než ten delší lidé vezmou a zlískají s ním potenciálního dodavatele jako prašivého psa. A je dobře, že se to nyní děje, automobilky musí přijít k rozumu, pokud samy chtějí přežít. Bez racionálního obchodního uvažování se obchod úspěšně dlouhodobě dělat prostě nedá.

Zdroje: Motor1, Autoforum.cz

Petr Miler