Autoforum

/

Foto: Toyota

Japonci odhalili novou a vskutku odvážnou strategii, jak dále zvýšit své zisky a souběžně s tím učinit výrobu aut ekologičtější. Došlo by tak na recyklaci nikoli částí aut, ale celých automobilů.

Současná doba je velmi rychlá a co bylo v kurzu včera, po tom zítra nemusí štěknout ani pes. Není tak vlastně překvapivé, že někteří lidé mění auta častěji než ponožky. Pokud by kvalita moderních aut odpovídala technologiím a strojům, které dnes mají výrobci k dispozici, pak by nás něco takového jen stěží zvedlo ze židle. Po prvním majiteli by totiž daný vůz převzal druhý, třetí či třeba klidně i desátý a životnost jednoho auta by snadno natáhla klidně na několik dekád. A snad ani nemusíme dodávat, že právě něco takového by životnímu prostředí prospělo především.

Realita je však odlišná. Trvanlivost není to hlavní, co mají dnes výrobci v hledáčku a byť nechceme paušalizovat, existují auta, která už po pár letech intenzivnějšího provozu perspektivně nevypadají. To výrobcům nutně nemusí vadit, neboť kde jeden vůz doslouží, tam je třeba koupit nový. A čím častěji se tak děje, tím více praská firemní pokladna ve švech. Zkracování použitelnosti na minimum by tak automobilkám mohlo vyhovovat, při pohledu na nové plány Toyoty je nicméně evidentní, že Japonci tímto směrem nemíří.

Automobilka ze Země vycházejícího slunce totiž hodlá po ukončení prvního životního cyklu, který koresponduje s dvou- nebo tříletým leasingem, vrátit daná auta do výroby a prodat je znovu. V továrnách by tedy došlo na jejich modernizaci, aby si jejich „maximálně možný standard“ mohl bez problémů užít i druhý majitel. A po něm klidně i třetí, neboť stejný proces by mohl být zopakován i podruhé. Následně by prý Toyota vynaložila veškeré možné úsilí, aby vůz co nejefektivněji zrecyklovala.

Detaily prozatím zůstávají skryty pod pokličkou, je ale jasné, že by to vyžadovalo zásadní změnu v přístupu k vývoji a konstrukci aut. Dle šéfa britské divize Toyoty Augustina Martina se ale automobilka tímto způsobem zcela vážně chce vypořádat se zbytečným plýtváním, a tak i zredukovat emisní stopu, kterou na životním prostředí zanechává výroba zcela nových aut. Karoserie, skelet či třeba i celý interiér by totiž dle nové strategie měl být zachován. Místo toho ale třeba pod kapotu zamíří ekologičtější pohonná jednotka.

Japonci se přitom s novou strategií hodlají zaměřit na firemní vozové parky, jakkoli nemusí skončit zde. Právě tato auta totiž kvůli vysokému nájezdu nejrychleji míří do šrotu. Mimo to má Toyota na mysli také tlačenou elektromobilitu. Právě u bateriových aut se životní cyklus začíná výrazně zkracovat, a to s ohledem na životnost akumulátorů. Pokud by ovšem docházelo na jejich výměnu, nemusí po osmi letech vznikat vůz zcela nový, místo toho dojde jen na výrobu některých jeho komponentů. Či ve výsledku dojde třeba jen na renovaci laku a výraznější modernizaci softwaru.

V tomto ohledu ostatně Toyota dodává, že baterie jejího prvního produkčního elektromobilu mají disponovat 90 procenty původní kapacity i po deseti letech. To je vskutku odvážné tvrzení, které si ovšem hned tak nebudeme moci ověřit. Zatím se nejčastěji setkáváme s tím, že baterie jsou po 8 letech provozu na odpis a nemá to řešení.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec