Autoforum

/

Foto: Tesla

Udávané dojezdy některých elektrických aut mohou vypadat použitelně, tento případ snad pomůže pochopit, jak nereálné jsou. A jak málo stačí, aby se smrskly na zlomek tovární hodnoty.

Papírová spotřeba aut se v průběhu let stala tak imaginárním údajem, že si ji naprostá většina lidí odvykla sledovat. Není to tak, že by se za udávané číslo nedalo jezdit nikdy a nijak, tato hodnota se ale stala tak odtrženou od reality, že za ni krom Gerharda Plattnera nejezdí nikdo. Automobilky ji totiž dávno neměří a neudávají primárně pro zákazníky, ale pro regulátory - na jejím základě se počítají dnes kritické emise CO2 (které jsou spotřebě paliva přímo úměrné), a tak musí jít logicky o co nejnižší číslo.

Už dlouho jsme tak neviděli článek, který by proklamoval, že třeba Škoda Superb 2,0 TDI jezdí v kombinaci za 4,7 litru nafty na 100 km, skutečně tak málo. Skoro každý by se takovému článku vysmál, neboť každý informovaný člověk ví výše zmíněné - s realitou to nemá nic společného. Pozoruhodné v tomto případě je, že článků, které takto skloňují udávaný dojezd elektroaut, je nespočet. Přitom jde o stejně, spíše ještě více z prstu vycucaný údaj.

Zatímco v případě spotřeby paliva se hraje jen o ony papírové emise CO2 a z nich vyplývající pokuty, u elektroaut se o CO2 nehraje. I když jde o 2,5tunové SUV s 600 koňmi, které na svůj pohyb spotřebovává více energie než naprostá většina spalovacích aut, udávané emise CO2 jsou nulové, protože politici řekli, že jsou nulové. Samozřejmě to tak ve skutečnosti tomu tak není, elektrická energie musí z něčeho vzniknout a snadno to mohou být i vyšší emise než při spalování benzinu a nafty, o to se ale výrobci aut zajímat nemusí. Mají ale jinou motivaci - nafukovat onen udávaný dojezd.

Z toho se najednou stalo téma a spousta lidí papírový údaj bez výhrad „baští”. Přitom kdybychom se takto podívali na onen Superb (66litrová nádrž), jsme u udávaného dojezdu 1 405 km na jedno dotankování. Navíc se jedno takové dotankování může odehrát skoro kdekoli a kdykoli během pár minut. Už to ukazuje marnost třeba 390kilometrového dojezdu základního Enyaqu, který pracuje s pouhými 58 kWh použitelné energie v akumulátorech, zatímco Superb má v 66litrové nádrži ekvivalent asi 257 kWh.

Pokud tedy v reálu ujedete se Superbem třeba 825 km s osmilitrovou spotřebou, dojedete s Enyaqem jen 229 km daleko, není to žádná složitá matematika. Tato auta mají zkrátka k dispozici velmi málo energie a nejnovější dění okolo Tesly ukazuje, jak málo energie to je. A jak moc se musí výrobci snažit, aby udávané hodnoty dojezdu vyšponovali až na relativně vysoká (a současně pořád relativně nízká) čísla.

Americká automobilka totiž začala osazovat mj. Model 3 novým procesorem AMD Ryzen, který obsluhuje palubní informačně-zábavní systém. Nic proti tomu, je prý rychlejší a lépe ovladatelný, vyžaduje ale více energie. A jen to se stará o - podržte se - snížení dojezdu až o 22 km a 3,5 %. Ve snadno skoro dvoutunovém autě se stovkami koní, pouhý jeden procesůrek kde si v útrobách snižuje dojezd o desítky kilometrů a jednu třicetinu... To zní bláznivě.

Je to ale fakt a krom toho, že to ukazuje na pochybné priority Tesly, to nejlépe vyzdvihuje, jak vyšponované a v praxi nedosažitelné jsou udávané dojezdy elektroaut. Pokud je takto zasáhne pouhý nový procesor, co asi udělá jedna pořádná akcelerace oné dvoutunové mašiny? Není divu, že nadšení řidiči mají při aktivní jízdě problém ujet s jakýmkoli současným elektromobilem více jak 100 km na nabití, pracují s příliš malým množstvím energie, které se příliš složitě dobíjí.

Až tedy příště uvidíte nějakou senzační zprávu o dojezdu elektromobilu v řádu stovek km a možnosti dobití za hodinu, vzpomeňte si na onen Superb, vedle kterého by mohlo svítit 1 405 km za 3 minuty. Pak nejlépe pochopíte, jak dalece jsou si světy těchto aut vzdálené - elektromobilu snadno sebere desítky kilometrů akčního rádiu i nový procesor...

Zdroj: Inside EVs

Petr Miler