Autoforum

/

Foto: Kuuskinen, Wikimedia Commons

Alternativní tresty pokoušející se nahradit tradiční represivní prostředky, jako jsou finanční pokuty, mohou být dobrý nápad. Ten estonský ale podle nás nic podstatného neřeší.

S paušálními rychlostními limity na silnicích, které jsou z podstaty neospravedlnitelné, máme problém dlouhodobě. Nepochybně existuje tisíc a jeden důvod, proč rychlost v tom či onom místě omezit, protože by ale bylo příliš pracné volit vždy adekvátní řešení, zvolil se limit obecný a k němu více či méně rozumná lokální omezení. Nebyl by, skoro se nám chce i říci, že to nebyl špatný koncept, dokud s ním represivní složky byly schopny zacházet rozumně. Takové snahy se ale zejména v posledních letech zoufale vytrácí.

Nemusí nám vadit, že uprostřed noci na liduprázdné dálnici za suchého počasí platí stejný limit jako na též přeplněné silnici na sněhu v dopravní špičce, pokud by se policie snažila dodržování rychlosti vymáhat na takových místech a v takový čas, kdy na tom opravdu záleží. Ona ale nedělá nejen to, dokonce dělá spíše opak a z konstruktivní snahy uklidnit dopravu ve chvílích, kdy je divokost nebezpečná, se stala spíše snaha vybrat maximum peněz, rozdat očekávaný počet pokut či cokoli podobného s argumentací, že stejná pravidla platí vždy a všude. To je sice pravda, zákonodárce ale zvolil tento zjednodušený postup v očekávání rozumného zacházení s ním, nikoli v očekávání využívání slabin zákona ve prospěch státní kasy nebo jednoduchosti práce policie.

Za této situace máme logicky problém i s tresty, neboť zejména finanční trestání nikoli nebezpečného nevede k ničemu, co by ostatním mohlo jakkoli pomoci. Na první pohled se tak může zdát, že Estonsko volí správný postup, když zkouší řidiče trestat jinak, jenže nemáme pocit, že by to vzalo za správný konec.

O těchto snahách jsme psali asi před rokem, kdy to v pobaltí jen zkoušeli. Teď se z toho stal nový oficiální postup, když od 1. prosince letošního roku si řidič, který překročí povolenou rychlost do 20 km/h, bude moci vybrat dvě formy trestu. Buď klasický finanční postih, kdy zaplatí 3 eura (asi 78 Kč) za každý 1 km/h naměřený přes limit, nebo si počká 45 minut u silnice, než bude moci pokračovat v cestě.

Na první pohled proč ne, aspoň tu nejde jen o peníze (nebo alespoň ne přímo), ale nemáme pocit, že by to cokoli řešilo. Policie říká, že pocity hanby ze stání u silnice na policií vyhrazeném místě a ztráta času jsou pro mnoho řidičů horší trest než finanční postih. To může být pravda, pokud si ale stejně můžete vybrat, tak za např. 15 km/h přes limit zaplatíte 45 euro (asi 1 175 Kč) a jedete dál. A protože jde vždy o 45 minut bez ohledu na konkrétní porušení, tak může jít třeba také o 4 km/h, tedy 12 euro (313 Kč) a kvůli těm asi bude 45 minut u cesty stát málokdo.

Podstata problému je ale pořád stejná a není v trestech. Jsme přesvědčeni, že řidiči by práci policie vnímali úplně jinak, kdyby byla zaměřená na skutečně nebezpečné chování na silnici, na cílené - jistě pracné, ale o to efektivnější - vyhledávání nebezpečných elementů v provozu a jejich tvrdé trestání, ať už jakýmkoli způsobem. Bohužel se stalo normou místo omezeného množství efektivních zásahu „dělat hodně čárek” bez ohledu na efekt a vytvářet nějakou, statisticky dobře kvantifikovatelnou činnost.

Na tom bohužel nová estonská forma trestu nic nezmění, maximálně některým dovolí méně trpět, pokud například nikam nechvátají a jejich čas nemá hodnotu alternativního finančního postihu. Lepší než nic, ale ani takto to v Estonsku jistě nezamýšleli.

Zdroj: Interfax

Petr Miler