Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Sázka na drahá a trhem nevyžádaná řešení se pochopitelně odráží jak v poklesu prodejů, tak ve snaze vyrábět levněji, tedy mimo Evropu. Ve výsledku dokážou automobilky využít kapacit svých továren jen z 55 procent a některé už nepotřebují vůbec. To dál žene vodu hlavně na čínský mlýn.

V posledních letech máme pocit, že se z automobilového světa vytratila velká část logiky, která mu byla dekády vlastní. Chtě nechtě musíme znovu poukázat na šílení okolo elektrického pohonu, který ve své současné podobě rozhodně není pro každého a nezdá se být nejlepším možným řešením ani pro většinu potenciálních kupců.

Přesto automobilky jako Volkswagen vsadily na elektromobily prakticky vše. Od spalovacího pohonu se tedy k bateriovému chtěli přesunout v co nejkratší době a v co největší šíři. Kvůli této bláznivé sazce ovšem čelí stále větším problémům z obou stran - mají problém s klesající poptávkou i rostoucími náklady, k čemuž má co říci i zbytek evropského zeleného šílení. Pokud se ovšem elektrická auta neprodávají, není třeba jich vyrábět tolik. A to, co vyrábíte, musíte vyrábět co nejlevněji. To ovšem znamená, že v Evropě automobilky nepotřebují ani tolik továren, ani tolik zaměstnanců jako dřív.

Agentura Bloomberg nyní s odvoláním na analýzu společnosti AlixPartners uvádí, že automobilové továrny na starém kontinentu jedou v průměru jen na 55 procent své kapacity. Nejhorší je situace u koncernu Stellantis, kde jde dokonce pouze o 45 procent. Studie pak naznačuje, že v Evropě hned osm továren v Evropě je zcela zbytečných. To je ovšem pouze část špatných zpráv, ta další poukazuje na vzestup Číňanů, kterým by na konci letošního roku měl patřit již 5procentní tržní podíl.

V příštích letech má navíc dané číslo ještě narůstat. Pokud se přitom bude jednat o 6 procent, znamená to, že zhruba 860 tisíc aut bude pocházet z Říše středu či z nových továren čínských značek klidně stojících i v Evropě. A přibližně o toto množství toho evropské automobilky ve svých fabrikách vyrobí méně.

AlixPartners dále uvádí, že uzavření větší továrny se zhruba 10 tisící zaměstnanci zabere jeden rok až tři léta a danou automobilku vyjde na víc jak 36 miliard korun. Vynásobte to osmi a rázem jste na výši státního rozpočtu některé menší země. Hlavně to ovšem znamená, že se záběr daného výrobce zmenšuje. Ten pak následně musí vývojové náklady rozpočítat mezi méně aut, což vede k jejich zdražení. A tím pádem také k nižšímu zájmu, čímž se spirála zmaru dál roztáčí.

Evropa se tedy skutečně nachází v začarovaném kruhu, který je každým rokem menší a menší. Potvrzuje to koneckonců i Oliver Blume, šéf koncernu VW, dle kterého Němci museli v posledních pěti letech snížit výrobu o zhruba pětinu. „Musíme naše kapacity přizpůsobovat realitě. Činíme tak neustále, přičemž jen u značky Volkswagen se jedná o více než 700 tisíc aut ročně,“ cituje Blumeho Focus.

Situace se prý naštěstí poslední dobou začíná zlepšovat, nicméně i tak připouští, že VW bude muset opustit 35 tisíc lidí, Audi pak 7 500 zaměstnanců a řady Porsche prořídnou o zhruba 4 tisíc pracovníků. Kromě toho pak dochází na stěhování výroby do zemí s levnější pracovní silou, jako je Španělsko, případně pak mimo Evropu, kde lze navíc počítat s nižšími energiemi a nižší byrokratickou zátěží. Oněch osm nadbytečných továren tak může být ještě optimistický odhad.

Část automobilek ovšem i za této situace tvrdí, že elektromobilita je tím správným směrem a je třeba na ni sázet ještě víc. Zdá se tedy, že starý kontinent je pro nejbližší budoucnost ztracen. A pokud se velmi rychle nevzpamatuje, pak se z něj skutečně během několika málo let stane druhá domovina čínských značek. Říkáme to ostatně již roky a vývoj nám dává zapravdu. Jenže ani tak se logika a zdravý rozum do branže nevrací.

Zdroje: Bloomberg, Focus

Petr Prokopec