Autoforum

/

Foto: Sebastian Gollnow, dpa

Zájem o nová auta vysychá, výrobci se ale obvykle uklidňují tím, že mají statisíce nevyřízených objednávek, se kterými si snadno vystačí déle než rok. Ani ty jim ale zůstat nemusí, někteří lidé nebyli schopni domyslet, v jaké finanční situaci se letos ocitnou.

Zejména západní svět se v posledním roce potýká s inflací, jakou nepoznal téměř nikdo z dnes žijících lidí. Je to ekonomický fenomén, který způsobuje snižování životní úrovně prakticky každého z nás, nepřišel ale zničehonic. Nezpůsobila jej válka ani covid, třebaže tyto faktory celý proces pravděpodobně urychlily. Vysoká inflace, která u nás atakuje hranici 20 %, byla ovšem vyvolána více jak dekádou nadměrného růstu peněžní zásoby v ekonomice. To se po nějakou dobu mohlo jevit jako příznivé, ve výsledku šlo ale o party, kterou někdo bude muset zaplatit. A platíme ji dnes všichni skrze téměř cokoli, co kupujeme.

Skoro všichni tak chudneme, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Spousta, snad i většina lidí není schopna přesně vnímat, kolik utrácí za to či ono - prostě platí nákupy, platí energie, platí další nezbytnosti, dokud mají z čeho. Málokdo si na konci měsíce dělá nějaké vyúčtování nákladů na vlastní život, protože ale zrovna věci jako potraviny či energie rostou na ceně ještě mnohem rychleji než o oněch 20 %, může za stejné věci oproti loňsku utratit místo 20 tisíc za měsíc klidně 30. A kdo bere o tolik víc?

I když se dlouho mluvilo o tom, že něco takového přijde, kdo se opravdu připravoval na to, že se to stane? A jak se na to vůbec mohl připravovat? Šetřit se dá, zrovna na jídle a energiích to ale kolikrát moc nejde, a tak prostě přišly vyšší výdaje na nezbytnosti, které znamenají nutnost odříci si to zbytné. Že půjde i o nová auta, je nabíledni. Objednávek na nové vozy tak ubývá, čeští dealeři, se kterými jsme v kontaktu, hovoří o 30 až 60 procentech poklesu zájmu. To ale není vše, kromě téhle party je tu ještě jedna, která se rozjela dříve. A i tak končí velkou kocovinou.

Jak informuje německý Automobilwoche, lidé nejenže neobjednávají nová auta, ve velkém začínají rušit i objednávky na dodnes nedodané vozy staré půl roku nebo rok. Je to logické z řady důvodů. Ten, kdo na nové auto měl peníze loni, je nemusí mít teď, lidem také mohli ztratit víru, že nový vůz ufinancují, nebo už jen nejsou ochotni platit vysoké úroky, pakliže nemají našetřeno. Na ojetinu dnes snadno dostanete úvěr s RPSN okolo 12 %, na nový vůz okolo 10 %. To už není legrace, pořád obyčejné auto za 600 nebo 700 tisíc to prodraží o statisíce.

V Německu má navíc na situaci vliv i chystané snížení dotací na elektrické a plug-in hybridní vozy. Aby totiž lidé mohli dostat stávající velkorysý příspěvek, musí auto registrovat do konce roku. To se samozřejmě nestane, když jim nebude dodáno, a tak raději objednávky ruší, než aby byli konfrontováni s tím, že budou muset zaplatit skutečnou, nikoli dotacemi uměle sníženou cenu.

„Můžeme předpokládat, že kombinace recese a snížených dotací povedou k většímu množství zrušených objednávek,“ uvedl diplomaticky Stefan Reindl, šéf Institutu pro automobilový průmysl IfA. Řada prodejců ale tento problém řeší už nyní a může pro ně postupem času znamenat obrovský problém - dealeři objednávky u výrobců jednoduše nezruší, pakliže automobilky nemají vůz kam „upíchnout”. Očekávat tak mohou zvyšování skladových zásob, což je drahá věc (financování velkých skladů je při současných úrocích velmi nákladné), a to by vedlo k návratu slev. Ty sníží marže, pokud se ale něco prodá - s ohledem na přetrvávající ekonomickou nejistotu nemusí ani slevy být dostatečně účinné.

Vše se navíc může jako bumerang vrátit i automobilkám. Pro ně jsou totiž aktuálně nejdůležitější flotilové emise, neboť překročení limitů je trestáno pomalu likvidačními pokutami. Z těchto důvodů dochází jak na začátku každého roku, tak během něj k složitým propočtům. Aby třeba Škoda mohla bez pokut prodat jeden Kodiaq RS, potřebuje zároveň prodat i více než jeden Enyaq. Když však zájemce o elektromobil svou objednávku zruší, potenciální náklady automobilky rychle rostou.

V důsledku politické deformace trhu jsme se tedy skutečně dostali do situace, ze které aktuálně nemůže profitovat ani jedna ze zúčastněných stran. A nedělejme si iluze, že tento stav rychle pomine, plány centrálních bank na opětovné plnění inflačního cíle během jednoho roku jsou buď nekonečně naivní nebo falešně uklidňující. Dle dat Bloombergu ve vyspělých ekonomikách při jakémkoli překročení hranice 5 % (jen pěti procent!) inflace v posledních 40 letech trval návrat k 2% inflačnímu cíli v průměru 10 let. A jen ve dvou případech šlo o 3 roky. Dnes se potýkáme s inflací násobně vyšší než při těchto epizodách a návrat má trvat rok? Tomu nemůže žádný seriózní ekonom věřit ani náhodou.

...potřebuje zároveň prodat i více než jeden Enyaq. Když nicméně o jeho zájemce přijde, musí buď odmítnout zákazníka toužícího po spalovacím SUV, nebo za něj musí zaplatit vysokou pokutu. Foto: Škoda Auto

Zdroje: Automobilwoche, Bloomberg

Petr Prokopec