Autoforum

/

Foto: Jenner Racing, tiskové materiály

A popravdě řečeno se nedivíme. Lidé se chtějí dívat na to nejlepší, toto je ale uměle vytvořený šampionát druhého sledu. Od samotných žen bychom čekali, že budou proti němu, že nebudou chtít jezdit svou jakousi druhou ligu, nakonec na to ale kývly a úspěch to není.

V poslední době se svět stal hyperkorektním. Řada odvětví proto již počítá s kvótami, které se týkají minimálního počtu žen či příslušníků jiných etnik na pracovišti. Něco takového lze považovat za obrácenou diskriminaci, neboť rázem mohou o vašem přijetí rozhodovat nikoli kvality, nýbrž barva kůže či pohlaví. Navíc nám to přijde jako urážka těch, kteří jsou takto uměle zvýhodňováni - sami bychom chtěli, abychom se tam či onde prosadili díky tomu, co umíme, ne díky tomu, čím jsme. Paradoxně je však toto politiky, aktivisty i samotnými zvýhodněnými akceptováno. V roce 2019 tak došlo i na motorsport a vznikl šampionát W Series, kde v otevřených monopostech mohou soutěžit pouze ženy.

Něžnému pohlaví přitom nikdo vstup do Formule 1 nezakázal, koneckonců v minulosti se pár žen za volantem vozů královské motoristické disciplíny i ocitlo. Nicméně ani jedna z nich nedosáhla většího úspěchu. Největšího potlesku se dočkala Lella Lombardi, která se v letech 1974 až 1976 zúčastnila 17 závodních víkendů. Nicméně ve čtyřech případech se nekvalifikovala, pět dalších pak nedokončila. Nejlépe pak v roce 1975 skončila ve Španělsku šestá, což jí vyneslo půl bodu.

Nedávno se přitom nechala slyšet Jamie Chadwick, která šampionát W Series opanovala v letech 2019 a 2021 (v roce 2020 se kvůli koronaviru nekonal), že během příštích pěti let by mohla vstoupit právě do F1. Při vší úctě k ní si ale nejsme jisti, zda je něco takového reálné. Jakkoli by žena soutěžící ve vrcholné divizi motorsportu představovala velký maketingový magnet.

Je totiž třeba si uvědomit, že jakkoli závody F1 mohou působit jednoduše, pro samotné jezdce jde i o neskutečný fyzický zápřah. To se potvrdilo poměrně nedávno, kdy na italské Monze musel za nemocného Alexe Albona zaskočit Nick de Vries. Ten ve Williamsu dojel na sedmém místě, což je výsledek z říše snů. Zvláště když jezdec se o svém angažmá dozvěděl teprve krátce před sobotní kvalifikací. Na konci závodu byl nicméně natolik vyčerpán, že jej tým musel z kokpitu vytáhnout, nebyl schopen ani sám vystoupit.

De Vries má přitom za sebou bohatou kariéru plnou mnoha úspěchů, mimo jiné se v sezóně 2020/2021 stal šampionem Formule E. Pravidelně pak závodí také ve čtyřiadvacetihodinovce Le Mans. Je tedy zvyklý na pořádnou dřinu, ovšem i tak jej jeden závod v F1 pomalu odrovnal. Pro subtilní Jamie by pak logicky byl po fyzické stránce ještě náročnějším. Navíc je třeba se ptát, jak tomu bude v dohledné době s jejím angažmá - šampionát W Series má totiž velké finanční potíže.

Jak zjistil britský deník The Telegraph, ženské mistrovství k poslednímu dni loňského roku nasekalo již 7,5 milionu liber (cca 207,26 mil. Kč) dluhů. To sice není až tak zběsilá částka, zvláště na mohutný start-up v rozjezdu, ovšem další informace již tak optimistické nejsou. Šampionát totiž finančně nezvládá ani letošní rok, pročež má na kontě řadu nezaplacených faktur v hodnotě několika milionů korun, jejichž splatnost vypršela již před mnoha měsíci.

V důsledku těchto problémů měli na závod do Singapuru vyrazit jen ti nejpotřebnější lidé, zbytek zůstal doma. Jelikož se ale dosud nenašel žádný nový investor a navíc došlo na mohutný pokles libry kvůli až absurdní politice inovované vlády a nekonzistentnímu postupu britské centrální banky, The Telegraph naznačuje, že poslední závody v Austinu a Mexiku se ani nemusí konat. Kromě toho již není ani jisté, že budou po skončení sezóny vyplaceny nejúspěšnějším závodnicím peněžité výhry v celkové výši 1,5 mil. USD (38,22 milionů korun).

Pokud by W Série skončila, šance Jamie na vstup do F1 by byly ještě menší, a to i přesto, že s velkou pravděpodobností vyhraje i třetí ročník. Kromě tohoto šampionátu se totiž letos nikde jinde neprofiluje, pro Williams zastává pouze úlohu vývojového jezdce. Je navíc třeba připomenout, že ženské závody trvají 30 minut plus jedno kolo, což je oproti většině podniků v F1 asi třetinová doba. O to více by tedy Jamie musela trénovat.

Neznamená to pochopitelně, že bychom z konce šampionátu měli radost. S ženami za volantem závodních aut nemáme problém, ostatně na takovou Elišku Junkovou nedáme dopustit. Je ale třeba poznamenat, že ta se mezi muži prosadila zejména díky svému umu. Porážet dokázala i takové velikány, jako byli Albert Divo či Louis Chiron, a to přesto, že díky výšce pouhých 150 cm si musela na sedadlo pěchovat polštáře.

Přesně něco takového by přitom svět chtěl vidět i nyní. Na závody, ve kterých je rozhodujícím nikoli talent, nýbrž pohlaví, je evidentně zvědavý málokdo. Uvidíme tedy, jak to se šampionátem dopadne. Jelikož ale svět čelí řadě problémů, příliš šancí mu nedáváme. Jak se ukázalo naposledy v letech 2008 a 2009, ve chvíli, kdy firmám teče do bot, investice do motorsportu odstavují vcelku pochopitelně v prvé řadě.

Zdroj: The Telegraph

Petr Prokopec