Autoforum

/

Foto: Jeep

Sledujte to, co dělají, nikoli to, co říkají, zní asi nejlepší rada pro snahu zorientovat se v dnešním informačním chaosu. Ačkoli automobilky rády přijímají role firem oddaných elektromobilitě, ve skutečnosti ale nemohou zcela ignorovat poptávku.

Žijeme v době, jejíž vnímání bude patrně dáno tím, v čem kdo vyrostl, co také poznal, a co tedy považuje za normální. Všichni členové naší redakce se narodili v dobách komunistické totality a plánovaného hospodářství, v níž také vyrostli. Poznali jsme dobře nejen úskalí takového zřízení, ale také kouzlo přechodu k mnohem volnějšímu uspořádání společnosti, ve kterém o osudu nás všech nerozhoduje pár vyvolených. A nyní nepřijímáme s nadšením, když se některé prvky dřívějšího zřízení vrací.

Žádné dvě etapy fungování světa nejsou stejné, takže nemá smysl zacházet příliš daleko v porovnávání jednoho s druhým. Ostatně v ekonomické rovině jsme dnes mnohem blíže fašismu, pro který bylo typické státem kontrolované soukromé vlastnictví, nikoli komunismu, kdy soukromý kapitál v podstatě neměl existovat. V případě aut je ale výsledek v principu stejný - dočkáváme se věcí, jejichž charakter někdo určuje od zeleného stolu, nenechá zákazníky si vybrat a jejich penězi hlasovat o tom, co chtějí a nechtějí. A to se nám prostě zajídá.

Proto také tak vehementně odmítáme pokusy o nařizování elektrické mobility, která nepřichází jako reakce na poptávku zákazníků, nepřichází ani jako produkt vědy a techniky. Je to ryze politická a ideologická záležitost, kterou se automobilky pokouší přetvořit v udržitelný obchodní model. Podle nás ale udržitelný není, neboť jde o řešení tak špatné a tak drahé, že jej prostě nepůjde vnutit ani většině lidí, natož pak úplně všem.

Automobilky se v tomto chaosu nachází v komplikované situaci, a tak se snažíme jejich postoje chápat, podle nás to ale vzaly za špatný konec. Až na drobné výjimky nakonec skoro všechny nejenže přestaly odporovat, ale dokonce začaly za elektrickou mobilitu samy horovat. Jak absurdní to je v momentě, kdy naprostá většina kupců (u nás jde o 98 %) říká takovým vozům jasné ne? I přes slova o „elektrických závazcích”, kterými se automobilky snaží potěšit ty, kteří na dnešním ex-trhu rozdávají karty, ale výrobci současně nemohou kompletně ignorovat zákazníky. Protože jen činovníkům EU 15 milionů aut za rok prostě neprodají.

Některé i přesto jedou vabank, nebo se tak aspoň tváří. A jiné se tak jen tváří. Poněkud tragikomický důkaz nyní přichází ze strany koncernu Stellantis, jehož nejvyšší šéf veřejně horuje proti elektromobilitě (výše odkazovaný článek cituje jeho slova), samotné jeho značky ale horují spíše za opak a nedávno všemu nandaly korunu, když Jeep představil některé čistě elektrické modely. Označili jsme to za ztrátu smyslu pro realitu, skutečnost je ale nakonec ještě jiná.

Ačkoli Jeep menší model Avenger označil za jen a pouze elektrickou záležitost, při jeho uvedení do prodeje se ukazuje, že tomu tak nebude. Jak si správně všimli američtí kolegové, v nekonečná tisková zpráva na desítkách stránek jednou zmiňuje také to, že vůz bude k dispozici i se spalovacím motorem. Detaily chybí, půjde o blíže neupřesněný turbobenzin, ale to je nakonec jedno. Rádoby ryzí elektromobil tak nakonec dostane i spalovací verzi, protože jinak by se stal nevyhnutelně prodejním fiaskem.

Pikantní je, že takové provedení (zatím) nebude k dispozici všude. Spalovací Avenger míří do Španělska a Itálie, tedy na dva největší trhy, které si s elektromobilitou moc netykají. A tušíme, že pokud se situace nebude pro elektrickou variantu vyvíjet pozitivně ani jinde, rozšířit nabídku té spalovací bude to nejmenší. Její příchod není fikce, auto skutečně existuje, podařilo se jej i nafotit, jak můžete spatřit na přiložených záběrech z Facebooku - nemá na sobě písmeno e, má výfuk a to je v podstatě vše. Tušíme, že tato varianta se bude prodávat lépe než elektrická, ale to nechť ukáže čas.

Na každý pád tento vývoj připomíná, že se automobilky rády „svazácky” hlásí k závazkům příští „třináctiletky”, reálně ale hledají cesty, jak se nažrat bez eliminace kterékoli ze dvou koz (politiků a zákazníků), které je nyní drží v hrsti. Náš postoj znáte, mělo se stát jen jedno - kdyby všechny velké automobilky od začátku pevně tvrdily, že budou prodávat jen to, co po nich chtějí lidé, nikoli politici (ať už je to cokoli), do této situace bychom se nikdy nedostali. Nyní bude zajímavé sledovat jejich snahy sedět jednou zadnicí na dvou židlích.

Zdroje: Motor1, Walter Vayr@Facebook

Petr Miler