Autoforum

/

Foto: Polestar

Člověk se musí ptát, co je na této primitivní funkci tak záludné, že firmě nestačí ani dvě svolávací akce uspořádané v horizontu několika měsíců, aby ji dokázala opravit. A její patálie vyznívají o to hůř, že u nových modelů jen s pomocí kamer zajišťuje výhled vzad.

Z moderních aut se stále více stávají počítače na kolech. Software tak zajišťuje fungování stále větších prkotin na straně jedné i stále většího množství kritických jízdních funkcí na straně druhé. Je to na jednu stranu „konstrukčně pochopitelné” a nemusí to automaticky znamenat problém. Zvlášť při stále větší provázanosti fungování jednotlivých systémů ale tento vývoj zjevně vede k až záhadným selháním, kdy autům přestávají fungovat docela banální funkce. A výrobci mají plné ruce práce najít řešení.

Pokud máte daleko k IT, programování a architektuře rozsáhlých systémů, zjednodušeně naznačíme pozadí těchto patálií třeba na fungování vyhřívání sedadel. Ještě nedávno se taková funkce ovládala tak, že jste na palubní desce či sedadle zmáčkli tlačítko či otočili kolečkem, což vyhřívání zapnulo a stejně se dalo vypnout. I takové tlačítko či kolečko se mohlo pokazit, ale buď se to nedělo vůbec, nebo se to stalo za pochopitelných okolností (vytopení auta) či v pochopitelném čase (po 20 letech používání). A výměna tlačítka, relé či jiné z mála kritických částí řešila vše. Dnes obvykle žádná taková tlačítka neexistují. A pokud ano, stejně sama o sobě nic přímo neovládají.

Aktuálně si spíš někde na dotykové obrazovce systému najdete patřičné místo, toho se párkrát dotknete a vyhřívání se „jako zapne”. Reálně ale dostane jen palubní systém informaci, že něco takového chcete vykonat, která je následně dána do souladu s tisícem dalších podmínek, jež musí být splněny, aby se vyhřívání skutečně spustilo. A do hry vstoupí nejen pochopitelnější faktory jako informace z čidla teploty sedadla, které kontroluje, zda už není moc horké, ale i méně pochopitelné jako třeba míra nabití akumulátoru nebo klidně i ověření toho, zda jste si za tuto funkci zaplatili. Protože některá auta dávno mají patřičné spirály umístěné v každém sedadle a dovolují i pozdější dokoupení této funkce, pokud jste si ji nepořídili hned.

Je to zkrátka záplava „if a then”, která musí dojít ke správnému výsledku. Pokud se to nestane, tedy jakákoli z podmínek vrátí jinou než očekávanou odpověď, vyhřívání se nespustí buď aspoň s varovnou hláškou, nebo prostě potichu přestane fungovat. Zrovna to jsme svého času zažili. A řešení nebylo snadné, chtělo to několik aktualizací palubního software, než se fungování vrátilo do normálu.

Možná si nyní říkáte, že nemůže být zase tak složité udržet tyto věci v chodu, potíž je ale v tom, že vady podobných funkcí často nastávají sekundárně či terciárně a chce trochu pátrání, abyste zjistili, kde leží skutečný problém. Pokud například systém dostává chybnou informaci o míře nabití akumulátoru, nefunguje řada věcí, i když samotný akumulátor je fit a faktická míra jeho nabití je také v pořádku. Můžete vyměnit sedadlo, můžete vyměnit ovládání, můžete přehrát software, můžete vyměnit baterku, a přesto se nic nezmění, protože problém je v chybné informaci, která se ale tváří korektně - jen se nachází se v rozsahu, který fungování toho či onoho vylučuje.

A teď si vezměte, že kus kódu dělal Petr, kus Karel a kus Jarda před odjezdem na dovolenou. Všichni mají ke všemu dělat patřičnou dokumentaci, všichni mají všechno ověřovat a testovat, jejich nadřízení vymysleli tisíc cest, jak předejít nasazení nefunkční věci do sériových aut apod. Ale přesto se stane, že Jarda udělá chybu v sedmnácté návaznosti něčeho na něco jiného, při žádném testu se to neprojeví, po nasazení to všem týdny funguje normálně, pak ale někdo spojí kombinaci okolností, která to vyvolá a problém je na světě. Jarda ale dostal na dovolené infarkt a Petr s Karlem koukají do kódu jak telata na nová vrata a týdny zkoumají, co tam ten Jarouš pokazil, že se zrovna v těch autech za oněch podmínek to či ono neděje. Možná se teď smějete, ale praxe bývá právě taková i v sakra velkých firmách.

Dost možná z podobných příčin nyní Polestar zažívá „neřešitelné” potíže s banalitou typu fungování parkovací kamery. Tak je kamera, je displej, je drát, pustím kameru, promítnu na displeji a voila, ne? Zní to správně, ale zamíchejte tyhle věci do složitého palubního systému, přidejte Petra, Karla a Jardu a najednou nevíte, kde vám hlava stojí. Už na začátku května jsme vás tak informovali o svolávací akci, které musel Polestar přikročit právě kvůli nefunkční parkovací kameře u elektrického sedanu.

Švédská značka se to tehdy jala řešit povoláním 27 816 aut do servisů a instalací nového softwaru, který měl zajistit bezproblémovou komunikaci mezi kamerovým systémem a obrazovkou multimédií. Šlo ale už o druhou akci tohoto druhu, první se odehrála loni a řešení nevedla. A co myslíte ta druhá? Úspěchem neskončila ani ta, kamery zlobí dál.

Agentura NHTSA monitorující bezpečnost na amerických silnicích uvádí, že 21. června obdržela první stížnosti od majitelů Polestaru 2, kteří za sebou měli už i druhou aktualizaci software. A stále šlo o potíže se zpětnou kamerou, které Švédové od května také u Polestaru 3. Zda mají problémy obou aut stejnou příčinu, není zřejmé, řešením ale má být opět nový software - zda jím bude, je ve hvězdách.

Pro širší kontext dodejme, že od roku 2018, kdy se zpětné kamery staly v USA u nových aut povinným prvkem, došlo již na 181 svolávacích akcí s nimi spojených. Týkaly se víc než 12,3 milionu aut, u kterých problémem nebyl hardware, nýbrž software. Letošní rok pak všemu nasazuje korunu, neboť jen během úvodních pěti měsíců došlo na 30 svolávaček, které se týkaly 2,8 milionů aut. Polestar měl přitom v daný moment na kontě tři, které se týkaly 57 tisíc vozů.

Stále větší frekvence takových akcí přitom budí obavy právě hlavně u Polestaru, který novější modely vůbec neosazuje zadním oknem a tudíž je u něj fungování parkovací kamery klíčová pro výhled vzad. S podobným řešením pak chtějí přijít Britové u nového elektrického GT od Jaguaru a další značky. Je to dobrý nápad? Uvážíme-li současnou frekvenci problémů, pak snad ani ne.

A to musíme dodat ještě jednu věc - až Karel s Petrem po roce přijdou na to, co Jarda před osudovou dovolenou zmastil a opraví to, nemusí jim hned docvaknout, co jiného mohou opravou pokazit, protože... Jára byl koumák a fungování některých věcí lišácky propojil tak, jak by jiné nenapadlo. Platili ho za to, bylo to chytré, ale to to víte, sepisování dokumentace chtěl nechat na dobu po dovolené.

Až tahle věc přestane fungovat u aut jako Polestar 4, bude to jen horší, kamera je pro ně jediným řešením výhledu vzad. Foto: Polestar

Zdroje: Agentura NHTSA, Reuters

Petr Prokopec