Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vision E je další designově odvážný koncept Škody. Její blízkou budoucnost opravdu naznačuje, ale trochu jinak, než jsme si dosud mysleli.

Kabina realitě vzdálenější ještě o krok dál

Ještě než jsem usedl za volant s poněkud zvláštně působící průhlednou horní částí věnce a zapadl do trochu křehce vypadajícího sedadla, které ale nijak nepovrzávalo, nemělo žádnou zbytečnou vůli a kromě elektrického posunu v podélném směru se dokázalo i mírně natočit ke dveřím kvůli lehčímu nastupování a vystupování, měl jsem chvíli možnost zkoumat materiály a jejich zpracování.

Ne že bych čekal mnoho. Vzpomínám si na to zklamání, když jsem se před léty poprvé podíval na autosalonu zblízka na koncepty těch nejvěhlasnějších značek a spatřil zoufale slícované panely, lepidlem upatlané plexisklo a detaily udělané jen naoko anebo spíše pro oko dívající se z velké dálky. To, co na oficiálních fotografiích dělalo nezřídka dojem produktu z jiné galaxie, ve skutečnosti velmi často vypadalo jako z dílny Brouka Pytíka.

Nechci Škodu přechválit, na výstavy už delší dobu nejezdím a nepochybuji o tom, že se v prototypové výrobě originálních komponentů i díky 3D tisku a novým technologiím mezičasem leccos změnilo, ale Vision E jako navoněný šmejd zdaleka nepůsobí. Sousta podsvětlených panelů i zářivá loga můžou na někoho dělat dojem pouťového kolotoče, o to se přít nehodlám, trvám ale na tom, že tohle je jedna z nejlépe postavených studií, kterou jsem kdy viděl zblízka.

Škoda ji vyrobila ve spolupráci s blíže nejmenovanou německou firmou, která téměř jistě dělá tuto zakázkovou práci i pro jiné koncernové značky, a přestože i tady je dost věcí udělaných jen proto, aby především vypadaly „jako ve skutečném autě“ a nemusely být nezbytně funkční, zdání je po všech stránkách prvotřídní.

Samozřejmě si po chvilce uvědomíte, že velké displeje na palubní desce i ty menší zabudované do opěradel předních sedadel promítají video-smyčky a páčky pod volantem či různě po interiéru rozházená dotyková tlačítka nemá smysl zkoušet.

Vlastně proto jsem se raději ani neptal, jestli tohle auto skutečně umí jezdit autonomně podle úrovně 3, což by znamenalo, že by na dálnici zcela automaticky zrychlovalo, brzdilo, řídilo a vyhýbalo se překážkám i okolnímu provozu. Bylo evidentní, že neumí a vypadal bych jako idiot, kdybych šťoural zrovna v tomto. Je to zkrátka jedna z deklarovaných anebo uvažovaných vlastností příštího auta a stejně tak jsou běžně formulovány možné schopnosti i u konceptů jiných značek.

Technika se prozatím ladí

Co u Škody Vision E naopak funguje, tedy alespoň to tak vypadá, je elektrický pohon. Opravdu nevím, jestli byla každá náprava poháněná elektromotorem a kola roztáčel souhrnný výkon 306, 104 anebo 81 koní, respektive zdali byly v podlaze skutečně umístěny baterky o kapacitě umožňující reálný dojezd přes pět set či pouhých dvacet kilometrů. Spíše bych se přikláněl k tomu, že se jednalo o další kapitolu na téma „co by mělo dokázat příští produkční auto“, zatímco u fyzické interpretace konceptu stačilo, že „nějak jede“. Soudného člověka ale takové zjištění asi nepřekvapí.

Studie skutečně jede, zatáčí, brzdí i svítí, její projevy ale typické nejsou. Elektromobily mají podobně jako vozidla s automatem tendenci rozjet se relativně intenzivně i bez plynu, pouhým uvolněním brzdového pedálu, Vision E však začne rolovat jen velmi pozvolně. Reakce na sešlápnutí plynu jsou okamžité, troufám si ale tvrdit, že rekuperace nebyla součástí pohonu anebo nebyla aktivní.

Elektricky poháněná auta i některé hybridy začnou po ubrání plynu zpomalovat kvůli brzdnému účinku elektromotoru/generátoru natolik intenzivně, že mechanické brzdy skoro nepotřebujete, Vision E však má tendenci pokračovat i v takových chvílích dál a zvolňovat tempo jen přirozenými odpory.

Co mě poněkud překvapilo, byl fakt, že byla ve voze instalována vícestupňová (respektive nejméně dvoustupňová) automatická převodovka, a i když po intenzivnějším rozjezdu zařadila vyšší stupeň téměř nepostřehnutelně, drobná změna v jinak monotónním bzučení a nepatrně odlišná odezva na konstantní plyn byly jasně patrné. Můj průvodce tento postřeh potvrdil, zjevně ale neměl (z pochopitelných důvodů) příliš chuť bavit se na dané téma, takže jsem dále nevyzvídal.

Místo dalšího komplikovaného dialogu s partyzánem jsem si všiml, že má volant docela příjemně tuhý odpor, akorát že se poměrně neochotně vystřeďuje a že Vision E není zrovna stavěný pro nadrozměrné postavy mého formátu.

Nechápejte to špatně, místa je zde prakticky ve všech směrech přebytek - včetně zavazadlového prostoru, jenže citelně vyšší dvojitá podlaha v kombinaci s poměrně nízko posazenou palubní deskou, pevným sloupkem řízení a konstantní výškou sedadla znamenalo mít kolena příliš vysoko, aby byla tato pozice pro mě přirozená či pohodlná. A když už můžu takhle na dálku kafrat autorům do jejich práce, asi by stálo za to podívat se na šířku předních sloupků a jejich pozici vůči zornému poli vyšších řidičů.