Autoforum

/

Foto: Christophe Gateau, dpa

Byl s tím protivný už v době svého úřadování v čele VW Group, ani po svém vyhazovu si ale zjevně neumí dát pokoj. Tentokrát jeho vize setřel skutečný expert.

Podle posledních dat OSN žije v Evropě 748 963 024 lidí. To není zase tak moc, navíc po odečtení 146milionové ruské populace nám tu zbývá jen zhruba 600 milionů obyvatel. Jedná se tedy jen o 7,5 procenta všech lidí na celém světě. I to je pochopitelně důvod, proč je evropská emisní stopa globálně nevýznamná. Přesto je to starý kontinent, který chce hrát v tomto ohledu první ligu, a to zřejmě za každou cenu.

V důsledku toho dochází k ohýbání reality na mnoha úrovních. V případě aut, jejichž podíl na celkových emisích CO2 je též značně okrajový, jsou pozitiva spojována prakticky jen s bateriovou elektromobilitou, okrajově s vodíkovým pohonem. Vše ostatní je zatracováno. Bohužel pro politiky, aktivisty a další někdy až fanatické přívržence bateriového pohonu však nikoli dostatečně. Ve světle stále vyšších životních nákladů totiž běžnému lidu již rohlík k opití nestačí. Místo toho si většina publika začíná uvědomovat, že na nový elektromobil nedosáhne. A kdyby přece jen dosáhla, kvůli degradaci baterií na něm prodělá kalhoty.

Manažeři automobilek by to měli vědět nejlíp, dnes už bývalý šéf koncernu VW Herbert Diess ale elektromobilitě dočista propadl a začal kvůli tomu ztrácet smysl pro realitu. Také proto byl odejit, sám ale ani po svém vyhazovu zjevně nehodlá ze svého směru uhnout byť jen o píď. Což v podstatě znamená, že nadále lže - ať už vědomě nebo z neznalosti.

Nejnověji to někdejší koncernový šéf předvedl v německé televizní stanici ZDF, kde v diskuzním pořadu Markuse Lanze zmínil, že „větrná elektrárna s výkonem 3 MW zvládne pohánět 16 tisíc elektromobilů. Pokud pak máte ve voze palivové články, jde jen o pouhou stovku. A když řídíte vůz spalující syntetické palivo, jde jen o 250 aut nebo tak něco. Pokud tedy předpokládáte, že všichni budou jezdit na syntetická paliva, jde jen o pouhý sen. Takový, který může zaujmout jen na okraji trhu, možná v případě sportovních aut“.

Každému člověku trochu kovanému ve fyzice musí být jasné, že tohle je nesmysl. Nebudeme se ale zbytečně pouštět do vlastních výpočtů, neboť Diessova slova hned v reakci na jeho vystoupení rozcupoval profesor Thomase Kocha z technologického institutu v Karlsruhe. Ten říká, že Diess střílí tak daleko mimo terč, že to snad nemůže být jen nedopatření. Uvádí totiž, že ona větrná turbína s výkonem 3 MW zvládne ročně vyprodukovat zhruba 5,8 milionu kWh. Typický elektromobil však ročně spotřebuje okolo 3 tisíc kWh. To ovšem znamená, že jedna turbína „uživí“ pouze něco málo přes 1 900 aut, nikoliv 16 tisíc. „Diess tak hned osminásobně přestřelil,“ říká Koch, který při výpočtu vycházel z ročního nájezdu 15 tisíc kilometrů.

Renomovaný expert navíc upozorňuje, že instalovaná kapacita turbín se automaticky nerovná kapacitě, která je skutečně využita. „V loňském roce činila kapacita německých turbín 66 242 MW, z toho ovšem bylo získáno jen 123 TWh elektřiny. Když si uvědomíme, že rok má 8 760 hodin, znamená to, že v průměru získáváme pouze 21 procent veškeré instalované kapacity,“ uvádí Koch. Ani tuto realitu nebere skoro nikdo z příznivců elektromobility v potaz, každý z vidí pouze to, co vidět chce.

Koch dodává, že pokud by technologie větrných turbín byla dále optimalizována a vylepšena, pak by ony 3 MW mohly stačit pro zhruba 2 600 aut, i to je ale strašně daleko od 16 tisíc vozů zmíněných Diessem. Pokud zůstaneme u dnes realistických 1 900 aut a srovnáme si je s tím, kolik aut by stejné turbíny mohly pohánět skrze syntetická paliva vyráběná například v Chile, kde má svou továrnu na ně Porsche, vychází to asi na 1 300 vozů. To už není velký rozdíl a je třeba dodat, že řeč je pořád jen o samotném provozu, nikoli o výrobě elektromobilů, při které ve srovnání se spalovacími vozy vzniká pomalu dvojnásobné množství emisí. A navíc spalovací auta už existují a nemusí být vyrobena, na obojí přišel už i „Mr. Bean”.

K tomu je tu ještě jeden velmi podstatný faktor - elektřina se ve velkém měřítku velmi obtížně skladuje, je tedy třeba dbát na to, aby její výroba a spotřeba byly pokud možno v rovnováze. A to se bude řešit tím hůře, čím více elektroaut bude ze sítě „sosat”. V případě syntetických paliv tato obava zcela mizí - energii uložíte do nich v koncentracích, o kterých se bateriím ani nezdá. A spotřebujete ji tehdy, kdy bude třeba, to je obrovská a zcela přehlížená výhoda e-paliv.

Tím neříkáme, že syntetická paliva řeší vše. Měla by to ale být důležitá součást mixu řešení už proto, že je z fleku mohou začít spalovat existující auta. A cena problematická být nemusí, ropný gigant Saudi Aramco odhaduje, že jakmile dojde na velkoprodukci, může cena jednoho litru e-paliva klesnout pod 20 korun. Pokoušet se je předem zdiskreditovat za pomoci lživých argumentů se zdá být zbytečné a hloupé.

Zdroje: ZDF, Focus

Petr Prokopec