Autoforum

/

Foto: BYD

Mnozí na ně hledí jako na spásu, zase takový pokrok ale nepředstavují. I kdyby ale jejich lepší parametry někdo takto vnímal, v autech se stejně nemají šanci objevit. To, o čem výrobci hovoří, ve skutečnosti nejsou baterie s tuhým elektrolytem a klíčové problémy neřeší.

Během poslední dekády se často a hlasitě mluví o bateriích s tuhým elektrolytem, které jsou prezentovány jako spása elektrických aut. Mají totiž mají nabídnout více energie ve stejném balení, větší bezpečnost i rychlejší dobíjení. To zní dobře, problém je ale v tom, že zase takový posun vpřed nepředstavují. A realisticky uvažující automobilky otevřeně říkají, že jejich nasazení do masové výroby je hudbou vzdálené budoucnosti.

V podstatě všichni, kdo se s nimi dosud potýkali, narazili. Na vlastní kůži to okusil i jeden z někdejších největších zastánců elektromobility Henrik Fisker, který doufal, že se se svou historicky už druhou automobilovou značkou prosadí právě díky těmto baterkám. Jak to dopadlo, víme dobře - nejsou tu ani ony baterie a v podstatě ani jím řízená automobilka.

Fisker už v roce 2021 přiznal, že jeho firma vývoj baterek s tuhým elektrolytem ukončila, ani on už nevěřil v jejich rychlý příchod, podle dánského designéra nebyl reálným termínem nasazení do produkce ani konec této dekády. „Je to ten druh technologie, u kterého máte pocit, že máte z 90 procent hotovo, ovšem pak zjistíte, že finálních 10 procent je daleko větším oříškem, než bylo těch předchozích 90 procent. Jenže něco takového nezjistíte dřív, než se na oněch 90 procent dostanete,“ řekl svého času Fisker.

Kriticky se k nim nedávno vyjádřil i šéf CATLu, který má jako člověk řídící firmu vyrábějící baterky asi nejmenší motivaci realitu malovat načerno. Jeho slova nyní v podcastu magazínu Car Sales rozvedla Veronika Wright, která získala doktorát na technické univerzitě ve Štýrském Hradci. A její slova naznačují, že i začátek příští dekády, který je s možným příchodem sériových baterek s tuhým elektrolytem stále spojován, je pořád možná až moc optimistickým termínem.

Stojí za tím fakt, že pokud baterie s tuhým elektrolytem mají skutečně mít pouze tuhý elektrolyt, pak je třeba počítat s tím, že při nabíjení dochází k prostorové expanzi o zhruba 20 procent. Jinými slovy, paket se při dobíjení o pětinu zvětší. Tuhý elektrolyt nicméně neusnadňuje pohyb iontů tam a zpátky bez velkého mechanického tlaku. Svým způsobem je tedy zapotřebí paket, který umožní onu roztažitelnost, ale zároveň budou jeho jednotlivé články pomalu sevřené v kleštích. „Něco takového je ale noční můrou,“ říká doktorka Wright a nevidí cestu, jak dnes tento problém rozumně vyřešit, brzký příchod takových baterek je podle ní utopií.

Jak je tedy možné, že o něm tolik automobilek pořád hovoří? To je podle citované expertky v podstatě lež, mírněji řečeno neuvádění celé pravdy. Když firmy jako Nissan hovoří o „bateriích s tuhým elektrolytem“, myslí tím ve skutečnosti jen polotuhý (semi-solid) elektrolyt, který ale stojí na půli cesty a zásadní problémy neřeší.

„Když start-upy a firmy mluví o tuhém elektrolytu, ve skutečnosti tím myslí polotuhý elektrolyt. Tyto pakety tedy mají gelový elektrolyt a i nadále může dojít na jejich samovznícení. Z hlediska bezpečnosti tedy situaci nevylepšují,“ říká rezolutně expertka a uvádí, že průmyslu nezbývá než v drtivé míře spoléhat na lithium, s nímž jsou spojené všechny dosud známé problémy.

Automobilky tak sedly na koně, který byl zchromlý už před více než 100 lety. A doufaly, že když mu dají nové sedlo, bude znovu vyhrávat závody. Jenže něco takového zkrátka není možné. A i kdybyste onoho oře naládovali ketaminem, vzchopí se maximálně ke krátkodobému cvalu, po němž padne definitivně. Proto je třeba vzít rozum do hrsti, uznat porážku a snažit se vykřesat maximum ze spalovacího pohonu, ve kterém se stále skrývá nevyužitý potenciál.

Nicméně benzinová a dieselová auta jsou momentálně považována za klimatické zlo, které zvládne porazit jen elektromobilita. Nejspíš nám tak nezbude nic jiného než si pohár hořkosti vypít až do úplného dna. A místo o bateriích s tuhým elektrolytem snít spíše o tom, že by od věci nebyla hmotná odpovědnost politiků. Vzpomínáte, kdo přesně tohle chtěl u nás kdysi zavést? Piráti. Tušíme, že při současných problémech se stavebním řízením na to i jejich šéf sám rychle zapomněl...

Zdroj: Car Sales

Petr Prokopec