Autoforum

/

Foto: Universal Studios, tiskové materiály

Nikdy jsme nebyli těmi největšími fanoušky přeplňovaných motorů, jako nadšenci ale musíme uznat, že dramatické nástupy výkonu s nejméně dramatickými zvukovými projevy měly něco do sebe. Dnes je to pryč, vlastně obojí. A pokud ve svém autě blow-off ventil slyšíte, nejspíš je to jen z reproduktorů.

Pokud jste dříve usedli do auta s přeplňovaným motorem, byl to neobvyklý zážitek. Už jen proto, že většina aut měla atmosféricky plněné jednotky, takže šlo o něco, co se vymykalo z rutiny. Přítomnost turba běžně znamenala neobvykle vysoký výkon, i kdyby o Fiat Uno Turbo mělo jít. A museli jste si jej tak trochu zasloužit, neboť v nízkých otáčkách chyběl patřičný plnící tlak, i ve vyšších pak pomalejší reakce.

Je to v podstatě „všechno špatně”, proto také máme raději točivé atmosféricky plněné motory, které nemusí mít tak naléhavé nástupy výkonu, ale žije se s nimi lépe. I tak člověk musí uznat, že moment, kdy se turbomotor měnil tak trochu z doktora Jekylla na pana Hyda, zvlášť pokaždé trochu jinak podle toho, jaké zrovna bylo počasí, jaký měl motor teplotu a jak se vám zrovna dařilo pracovat s plynem, měl něco do sebe. Kopanec, který vás zarazil do sedadla, jak vaše auto vyrazilo směrem kupředu, dělal dojem silnějšího auta, než jste reálně měli.

K téhle show patřila i ta zvuková, neboť ve snaze regulovat plnící tlak začaly tyto motory dostávat tzv. blow-off ventily. České označení se pro tuto věc nezažilo, doslova je to „odfukovací ventil”, což ale docela slušně vystihuje podstatu věci. Slouží k uvolnění přetlaku mezi škrtící klapkou a turbodmychadlem při řazení, aby nedošlo k zastavení otáčení dmychadla, které by se po přeřazení muselo znovu roztáčet. Je to technický detail, pro řidiče se ale ikonickým syčivým odfouknutím, které někdy může být velmi hlasité.

Ač jsou tedy turbomotory jako takové ve srovnání s těmi atmosféricky plněnými zvukově utlumené, pískání turba a syčení blow-offu se staralo o zajímavý projev i v tomto ohledu. Jenže jak zpívá Waldemar Matuška, „to všechno vodnés' čas“. Přeplňování totiž dnes není výsadou pár výjimečných aut, tím se staly atmosféricky plněné motory. Místo toho jde o technologii pro masy, která podléhá hromadě regulací a prošla dalším laděním, která ji činí v podsatě nudnou.

Dramatické nástupy turb jsou ty tam a jejich zvuk je obvykle nijaký. Blow-off ventily nikam nezmizely, ale tam, kde se dřív staraly o akustické divadlo, dnes pěchují přebytečný vzduch zpátky do sacího traktu, takže slyšet není. Výrobci navíc klasické přeplňování nezřídka doplňují elektrickými kompresory, které se roztočí ihned, nikoli až poté, co jsou naládovány výfukovými plyny při patřičném tlaku. To všechno realitu mění.

Máte přesto pocit, že blow-off ventil občas slyšíte hlasitě odfouknout? Může to být skutečnost, mnohem spíš to ale bude další „fejk”, jak upozorňují kolegové z Jalopniku. Automobilky jsou si vědomy toho, že tuhle věc někteří poslouchají rádi, takže... proč ji nepřehrávat z reproduktorů?

Dnešní automobilová produkce tak sice pořád dokáže být hlasitá, ovšem především uvnitř a falešně. Chápeme, že běžní řidiči po typických zvukových projevech výjimečných aut moc netouží, ale kupují si takoví lidé ona výjimečná auta? Asi ne. Chceme zažívat skutečné zvuky vydávané skutečnými motory, předstírat jejich projevy, které reálně nemají, je vždy smutné a ubohé.

Automobilky se tak znovu dál a dál vzdalují od toho, co si jejich zákazníci představují jako produkt, za který chtějí dát své peníze. A pak se diví, že padají ke dnu a jsou na tom tak zle, jako dekádu nebyly? Automobilový svět je nemocný a falešné projevy blow-off ventilů jsou součástí diagnózy...

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec