Autoforum

/

Foto: Donut Lab, tiskové materiály

Když je jejich výrobce vytáhl i s prezentací řady často protichůdných mimořádných vlastností, řekli jsme, že mu nevěříme ani slovo. Zjevně nejsme sami, Yang Hongxin dokonce otevřeně říká, že autoři jsou podvodníci.

Baterie používané v současných elektromobilech jsou taková absurdita, až se zdá neuvěřitelné, že se dočkaly takového rozšíření. To chtělo opravdu hodně dotací, přerozdělování, zákazů a marketingového spin doctorginu. aby se to stalo. Svou povahou jsou pro takové použití naprosto nevhodné, což přiznává i jejich autor, proto jsou ve výsledku tak marné.

Však považte, že primitivní, sotva párkilové nádrže dosavadních aut za drobné se skoro nekonečnou životností nahrazují obří, snadno půltunové pakety nejméně za vysoké statisíce korun, které se také někdy už po osmi letech promění v ohňostroj. Kdyby to ale aspoň byly plnohodnotné náhrady... Nejsou, ani zdaleka.

Takovéto pakety představují ekvivalent obvykle 20- až 25litrových nádrží, jakmile vyrovnáte hru, jste na jedenačtvrttunových baterkách za miliony. A to ani nemluvíme o tom, že je můžete nabíjet také klidně několik dnů, to u 55litrové nádrže nezvládnete, ani když do ní budete přenášet palivo v náprstku přes pole. Tohle má být revoluce? Tohle? Jako vážně? Pokud teď někdo z elektrických evangelistů nyní odpovídá „ano”, dělá ze sebe ještě většího hlupáka, než jakým byl včera. Je to tak zjevné ohýbání věcí přes koleno, až to bolí.

Proč o tom ale vůbec mluvíme? Protože výchozí laťka je díky tomu tak sakra nízko, že když ji posunete výš jen o píď, každý to okamžitě roztleskává jako revoluci. To platí o zatím dost mrtvé větvi vývoje v podobě baterek s tuhým elektrolytem, které mají nabídnout v některých ohledech asi dvakrát víc. Za nás platí, že dvakrát nula je pořád nula, protože místo 1,3tunových baterií coby ekvivalentu 55litrové nádrže dostanete 650kilovou. A zbylé limity snad krom životnosti beztak zůstanou, protože rychlost dobíjení bude ve srovnání s extrémními možnostmi doplňování paliva tak jako tak limitována hlavně možnostmi elektrické sítě a výroby elektřiny. Když ale lidi navyknete jezdit s tím, co jsme popsali zkraje, dvakrát víc se najednou jeví jako velká věc, to ano.

Proto jsou ony baterie s tuhým elektrolytem tak moc vyhlíženy jako jediná alespoň potenciálně dohledná spása. Je tomu tak ovšem už mnoho let a i ti, kteří se dosud tvářili velmi sebevědomě, slibovali ostré produkční nasazení někdy na začátku příští dekády. Až pak přišla firma Donut Lab jako Venda, Venda, Venda se svou motorkou a řekla, že na jaře je má v prodeji a budou mít takovou kombinaci parametrů, že na nich můžete klidně i o Vánocích usmažit kapra a v červenci je použít jako chladivo do termotašky. A energií je naládujete dřív než si Ester Ládová naládovala svůj poklad skrytý v truhle s kódovým označením 40E. To musí být bingo.

No, třeba je, my jsme k tomu ale při představení byli velmi skeptičtí a uvedli jsme, že této firmě nevěříme ani slovo. Vypadá všechno na z prstu vycucaná, ničím hmatatelným nepodložená prohlášení, která si v některých vlastnostech sama protiřečí. To pochopitelně vyvolalo rozruch i mezi experty, kteří dění v oboru sledují. A generální ředitel společnosti Svolt Yang Hongxin patří mezi ně.

V rozhovoru pro čínská média byl ještě přímočařejší než my, když lidi z Donut Labu označil za podvodníky. „Taková baterie na tomto světě neexistuje, všechny parametry si protiřečí. Každý, kdo má alespoň základní znalosti této technologie, ví, že je to podvod,” řekl Yang a dodal, že je pořád moc brzy na to, abychom se vůbec mohli bavit o průmyslové výrobě baterií s tuhým elektrolytem. Není to ani v dohledu.

Yang se proto přidal k těm, kteří kritizují přílišné haló bateriového průmyslu okolo těchto baterií, často jen s cílem vyvolat větší zájem o tu či onu firmu na kapitálových trzích. Už roky slýcháme, že ta či ona firma - automobilová nebo ne - má takové baterie skoro hotové, přijde s nimi v nějaký termín, často takový, který dnes už dávno uplynul. Přesto se dosud žádná taková baterie nedostala do výroby a alternativy s polotuhým elektrolytem nejsou tím, co by cokoli podstatného řešily.

A to je vlastně nakonec to, co je třeba opakovat - ani ony vysněné „revoluční” baterie s tuhým elektrolytem neřeší vlastně vůbec nic podstatného, je to jen příliš malé zlepšení směrem ke kýženému stavu. A i na takové roky marně čekáme? Je to další z řady důvodů, proč je „elektrická revoluce” automobilového světa v jakkoli dohledné době nereálná. A čím víc půjdeme „proti přírodě”, tím víc si nabijeme kokos - přesně tak, jak to v případě snah popírat realitu a nerespektovat přirozený stav věcí obvykle chodí.

Zdroj: My Drivers

Petr Miler